Czech Bigman – PHATT

Triatlon

Zatímco Honza se již zaslouženě rekreoval na Korsice a užíval si slunce, moře a Míšy, já musel v sobotu 6. července vykonat reparát za zpackanýho Czechmana. Zúčastnil jsem se tedy poněkud nestandardního pražského klání s názvem Czech Bigman, jehož střední varianta zahrnovala 1,9 km plavání, 96 km na kole a 23 km běhu. Tentokrát jsem nenechal technickou stránku věci náhodě a provedl masivní upgrady velocipedu. To mi pomohlo překonat psychózu, kterou jsem si na Czechmanovi uhnal, a do Vltavy jsem se chystal skočit s čistou hlavou a potřebným sebevědomím.

Moje sebevědomí ještě zbytnělo, když jsem v sedm ráno na startu v loděnici ČVUT zjistil, že z důvodu mohutnýho proudu panujícího na Vltavě se pořadatelé rozhodil upravit plaveckou trať. A to tak, že se plavalo jen po proudu. 1,9 km jsem tedy zaplaval za 15:50, čimž jsem zhruba 2,5x překonal svuj osobák. Dostal jsem trochu nakopáno, ale nejtěžší bylo asi na otočce před cílem zvládnout třicetimetrovej kousek proti proudu k žebříku. Příjemně rozpumpovanej a zavodněnej jsem vyrazil na cyklistiku, která se konala na uzavřený Strakonický. Byla tvořena pěti okruhy od Branickýho žel. mostu na Cukrák a zpět. V každym okruhu tak našinec musel absolvovat čtyřkilometrové stoupání s převýšením 170 metrů, což dost lezlo na mozek. V tomdle stoupání jsem chtěl ukázat svoje vrchařský dovednosti a poměrně hodně lidí pojel – předjel mě snad jen veselý Vabroušek (z dálky volající hop hop hop), Polan a pár dalších pašáků. V dalším průběhu závodu se ale ukázalo, že jsem tady zbytečně vyplejtval sílu a spálil víc kilokalórií než bylo zdrávo. Celkově jsem při čase 3:03 udržel rychlostní průměr 31,5 a s dobrým pocitem zamířil na trať běhu.

Zkraje to vypadalo dobře, v prvním z pěti okruhů jsem běžel tempem kolem 4:45, jak jsem plánoval. Jenže pak jsem začal vadnout, a to fest. Na pohodě mi nepřidal ani prudkej liják, kterej závod okořenil. A ani následný divný dusno a vlhko. Ve čtvrtym kole už jsem se potácel jako debil, tempem kolem 6 minut, a taky mi začaly vodcházet některý kognitivní funkce. V hlavě se mi furt přehrávala Nedvědova Bedna od whisky a měl jsem kontinuální chuť to zabalit. Nohy jsem měl jak ve svěráku a psychicky jsem byl slabej jak moucha. Dost mi ale pomohly ostatní zombie na trati, hlavně jeden Ital, se kterym jsem se nějak probelhal zbytkem závodu. Byly to opravdu zvláštní stavy a metabolický pochody. Do cíle jsem doběhl v čase 2:07 s uplně zakyselenejma nohama a bolestí jádrovýho svalstva.

Každopádně s celkovym časem 5:33 jsem se umístil na 22. místě  z 50, a tak má tri divize SK Svěráka ve svých řadách již dva half ironmany.

Vojtěch

Mažu se vazelínou, aby to tak nebolelo...
Mažu se vazelínou, aby to tak nebolelo…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *