7 únětických kilometrů a galon piva

Závody

Místo, které zažívalo svůj kulturní vrchol v době pravěké, se opět dere na scénu. Únětice posledních pár let oplývají pivovarem, okolo něhož se točí dění celé obce. V sobotu 12. října se konal už jedenáctý ročník Běhu o únětickou 10°. Početná výprava SK Svěrák na vlastní kůži zažila, že se jedná o opravdu vynikající podnik, který by měl mít výsadní postavení v našem závodním kalendáři.

Veřejný autokar po deváté ráno na Dejvické naložil reprezentaci ve složení: Eliška (ano, opravdu žije), Lucie, Markéta, Tereza, Valerie, Honza, Ondřej, Vojta. A také Ježka, který pomalu ale jistě zraje pro Svěrák – dočasně však stále běhá se slávistickou hvězdou na prsou.

Do závodní kanceláře nacházející se přímo ve věhlasném pivovaru jsme dorazili s dostatečným předstihem. Bylo tak dost času na klackování a okounění kolem. Část výpravy absolvující i čtvrteční výběh na Petřínskou rozhlednu se marně snažila uvolnit zatuhlá lýtka, nakonec ale i přes mírný hendikep podali všichni naši běžci a běžkyně na trati velmi solidní výkony.

Start i cíl samotného závodu se nacházel u místního hřbitova, pověrčiví závodníci tedy tentokrát neměli šanci. My jsme však spíš veselé kopy, takže jsme při předstartovní přípravě tento fakt okomentovali několika vysoce vtipnými poznámkami.

Trať splňovala ty nejpřísnější krosové parametry. Zvláště po estetické stránce opravdu bodovala, když malebnému Tichému údolí mezi Úněticemi a Roztoky ještě dodávaly šmrnc zbarvené stromy a sychravé podzimní počasí.  Mně samotnému profil opravdu sednul. Potěšující bylo, když jsem v roztockém kopci jak rychlík přejel olympijského vítěze Romana Šebrleho. Pravda, svého času by nám asi na desetibojařském meetingu v Götzisu nadělil pár bodíků, ovšem na únětických cestách a lukách si slavnou sportovní legendu celá mužská sekce SK Svěrák namazala na chleba.

Po skončení sportovního klání začaly další radovánky. Spojení závodu a pivovaru se ukázalo jako velmi šťastné. Zážitky z rozbahněných cest jsme až do večerních hodin probírali při popíjení opravdu vynikajícího únětického piva. Na pozávodní hodnocení dorazila i klubová designérka Káča a mohla si také vyslechnout celou nůši rozumů našich zkušených běžců.

Příjemně zavodnění jsme do návratové trasy vložili i pěší procházku do Roztok. Cestou jsme vypili piva, která jsme si vysloužili za úspěšné absolvování závodu, ale do cesty se nám ještě přimotala útulná Hospůdka Zvířátka. Silně nedopití jsme i tu strávili pár příjemných chvil a pak se přece jen dokodrcali na vlak směřující do Prahy.

Běh o únětickou 10° se tak do klubové kroniky zapsal velmi pozitivně. Na příštím ročníku naše barvy rozhodně chybět nebudou.

Ondřej

Výsledky: jméno (čas, pořadí/pořadí v kategorii)

Jan Sedláček (25:46, 6./5.)

Jan Ježek (26:22, 8./6.)

Vojtěch Kučera (28:46, 29./19.)

Ondřej Píša (31:35, 59./28.)

Markéta Kučerová (32:09, 71./7.)

Lucie Slavíčková (34:15, 92./11.)

Tereza Vavřinová (35:17, 102./12.)

Valerie Simbaeva (36:28, 120./14.)

Eliška Cibulková (39:44, 157./17.)

Image

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *