Poslední srpnový pátek patřil interní svěracké vrchařině, kdy se téměř kompletní sestava popasovala s tratí Cyrilovou s vyhlášeným zdoláním panelového stoupání od Vltavy na Velkou skálu.

Stejně jako loni byla trať naplánována tzv. po čuchu s nadějí, že pár zoufalců stejně jako při prvním ročníku na trati zbloudí a umožní mi umístění na bedně. Bohužel část trasy vedené lesem zřejmě nebyla tak zrádná, jak jsem si představoval a všichni se skrz les nakonec probili až do cíle – ovšem jediní dva závodníci (šokujícně já a mě se držící Irena) beželi lesem po správné trase, což považujme za důležitý faktor pro konečné pořadí v kategorii můžů…

Logisticky závod málem narušilo, že jsme se s hlavním komisařem a časomírou Boďasem (pohrdl možností získat cenné vítězství a radši se druhý den ztrapnil šestým flekem na odporné komerční desítce) retardovaně pochopili ohledně odvozu závodních báglů z Výstaviště do prostoru cíle, naštěstí tuto lapálii uhasil Vojtův automobil.

Fialová skvadra se tedy mohla v klidu proklusnout skrz Stromovku do prostoru startu, odkud nás telefonicky Boďas odpálil do závodu.

Panelka si tradičně vzala, ale konečné pořadí mužů plně koresponduje s výkoností jednotlivých svěráků: Honza (konečně jako svěrák zasvítil vítězstvím), Vojta, vítěz minulého ročníku Radek, Vít, tréninkový fanatik Mirek, Ondra a já.

Velké uznání zaslouží v dámské kategorii nováček Irena, která jako jediná žena pochopila, že jsme na závodně, nikoli na nějakém lesbickém charitativním běhu – jak jinak si vysvětlit, že zbylé svěračky vč. předsedkyně (!!!) cupitaly do cíle bok po boku a ani alespoň nepředvedly souboj v cílové rovině.

Výsledky:

1. Honza 9.58

2. Vojta 10.03

3. Radek 10.47

4. Vít 10.57

5. Miras 11.19

6. Ondra 12.01

7. Marek 12.59 (cena fairplay za správné proběhnutí trati)

1. Irena 13.01 (cena fairplay že mě neponížila na cílové rovině

2. – 6. Eliška, Terka, Míša, Markéta, Valerie

Putovní cenu pro tupé zvíře závodu převezme od Víta letos novej Vojta, protože jen retardovaná lama může zapomenout na závod 🙂