Nový rok je teprve na začátku, ale Svěrák nelení a hned o druhém lednovém víkendu vyrazil na soustředění do Vysokého nad Jizerou. O vypečené historky tradičně nebyla nouze, s humorem nám totiž tentokrát pomohl i opravdový profík – král českých stand-up komiků Luděk Sobota.

Páteční odpoledne se tradičně neslo v duchu velké nervozity, jelikož všichni netrpělivě odpočítávali poslední hodiny v práci a vyhlíželi odjezd do Jizerských hor. Všech dvanáct účastníků se vešlo do vozů s organizačními názvy Jan Kalousek, Abraxas a Shalom. Je velká škoda, že jen vůz Jan Kalousek dostál svému jménu a pár solidních fláků od tohoto démona české popmusic si posádka náležitě vychutnala.

Postupem večera jsme se houfovali v Měchurovic chaloupce a začali popíjet. Vůz Shalom se zatoulal cestou do Liberce, a tak dorazil až okolo 11. I tak ale i opozdilci stihli poklábosit nad sklenkou dobrého moku. Já už si to tedy moc nepamatuju.

V sobotu měl být program propojen s běžkováním. Obleva ale trochu zamávala se sněhovou pokrývkou, takže si lyží užila jen skupina ve složení Vít, Markéta a Irena, která prokázala dostatek fištrónu a vypravila se na Jizerku. Línější zbytek výpravy musel vzít za vděk špacírem ke sjezdovce na svařák a následným závodem v hodu sněhovou koulí. Na zahradě jsme ještě postavili výborného sněhuláka, kterého jsme pokřtili na Radka – aby ten kluk byl aspoň symbolicky jednou na soustředění s námi.

Po schůzi závodního výboru přišel čas na hlavní událost víkendu. Návštěva u pana vedoucího nemohla v našem programu chybět. Tradiční hodování tentokrát bylo ozvláštněno konfliktem kvůli přičichnutí k syrovému masu a pak také narozeninovým překvapením pro naši předsedkyni. A co by to bylo za narozeniny bez diskotéky. Z Jilemnice jsme zamířili do vyhlášeného podniku, jenž je v odborných kruzích nazýván Duplexem Krkonoš – rokytnického Šnekolendu (jak my familiárně říkáme „Šněkáč“).

Haddaway, Scatman, všechno bylo. Další konflikt na sebe nenechal dlouho čekat, jelikož ostraha přišla na konzumaci vína z vlastních zdrojů. Pokus jak obelstít kapitalismus tedy nevyšel a vše skončilo další ostudou. Náladu jsme si museli spravit místní specialitou: 6 panáků Kamikadze za 80 korun. Velmi nás také bavil rozjetý stařík v havajské košili.

Ačkoli šnekolendský playlist patřil k těm vybranějším, kulturní zlatý hřeb večera měl ještě přijít. Zapomenutý klenot českého humoru nese název Ivan Mládek uvádí Luďka Sobotu. Toto elpíčko jsme lupli hned dvakrát za sebou. Hlavně píseň Žížaly sklidila zasloužený úspěch, ale i vypečené historky chtějí pro velké množství třaskavých detailů opakovaný poslech. A tak jsme opět mohli nad ránem ulehnout s úsměvem na rtech.

V neděli se do hor vrátila zima, pár statečných přesto vyrazilo běhat. I přes sérii pádů na zledovatělém povrchu se všichni vrátili ve zdraví. Bohužel návrat do Prahy byl tentokrát opentlen jednou nehezkou příhodou. Vít nezvládl ukočírovat svého Saaba a poslal ho čenichem do pole, naštěstí bez následků na posádce i na voze.

První letošní soustředění sice nebylo úplně o nějakém závratném polykání tréninkových dávek, spíše jsme pracovali na utužení kolektivu. Ale příště (zřejmě na pověstné liberecké Boudě) už snad i něco uběhneme, abychom si Zanzík zasloužili.

Ondřej