Zima se zmítá v posledních smrtelných křečích a co nevidět se roztrhne pytel se závody pod otevřeným nebem, tudíž i náš oddíl začne konečně plnit kolonky v závodním kalendáři. Mně a Honzovi však přišla zimní hibernace příliš dlouhá, i pojali jsme nápad zúčastnit se nějakých halových závodů.
Po průzkumu kalendáře padla volba na závod na 3 km v rámci veřejných závodů v hale ve Stromovce. I přes vášnivou agitaci se k nám nikdo další nepřipojil, některým dívkám se dokonce vrátily traumatické vzpomínky na atletické mládí, čímž se šprajcly tak, že bylo snadnější přemluvit Miloše Zemana, aby se jeden týden živil jenom tuřínem, mrkví a pramenitou vodou.
V daný úterní podvečer jsme se tedy na místu startu sešli v počtu dvou závodníků. Soupisku ještě na poslední chvíli rozšířil Filip, takže se dalo mluvit o jakés takés reprezentaci. Protože byl start stanoven na 20:30, závodní dění kolem už umdlévalo, viděli jsme poslední běhy na 400 m a závěrečné pokusy ve výškařském sektoru. Co náš oddíl zanedbal v závodní účasti, dohnal v účasti divácké, jelikož si mnozí členové nenechali ujít příležitost zafandit kamarádům, v exponované momenty je osolit bafuňářskou hláškou ve stylu trenéra Hanáka a pak se za dobrou práci odměnit zaslouženým pivečkem.
Někdo to ale na dráze musel oddřít. S Honzou jsme byli nasazení do třetího běhu, a tak jsme si během prvních dvou klání ještě osvěžovali načerpané znalosti z Ježkova strečinkového semináře. Z mého pohledu byl závod krutě jednoznačný. Již po prvních 200 metrech jsem si mohl v duchu zpívat populární šlágr: “Tak se mi zdá, že už asi vim, kdo dneska skončí poslední.” Závodní pole se mi neúprosně vzdalovalo, a tak jsem se jen soustředil na plnění coubertinovských ideálů, snažil se nevykysat a nevnímat diskusi cílových rozhodčí, kteří se už po pár kolech dohadovali, jestli mi už někdo nadělil kolo nebo ne. Nakonec mi kolo nadělili všichni, ale aspoň se mi povedlo splnit povinné minimum a doběhnout pod 11 minut. Honza skončil na 5. místě s časem 10:08. V posledním běhu pak startoval Filip, který vyloženě závodil pro publikum, pohyboval se na různých místech startovního pole, jednu chvíli dokonce a vedl a nakonec doběhl čtvrtý v solidním čase 10:42.
Po loňské zkušenosti ze Slavie se opět ukázalo, že na veřejných závodech nám to jen tak nezacinká. Alespoň jsme prověřili aktuální úroveň formy a posílili psychickou odolnost pro budoucí klání. Dráhový kalendář brzy vyjde a příležitosti nechat si vyprášit kožich jistě využijeme ve větším počtu.
Radek