S ohledem na loňské úspěchy nemohl Svěrák vynechat účast ani na letošním osmém ročníku Běhu tunelem. Podvečerní závod kategorie dospělých přinesl několik traťových rekordů, hodně změn počasí a na závěr sladkou tečku v podobě medailových umístění.

Zatímco se 26.4. zbylá část Svěráku vzpamatovávala z náročného čáslavského soustředění, sešla se naše skupinka ve složení Míra, Filip a novej Vojta na VIII. ročníku Běhu žižkovským tunelem. Trať závodu – tedy točitý Žižkovský tunel se vyznačuje délkou 303 metrů, převýšením 29 metrů a jářku brutálním osmi procentním stoupáním. Ani to nás však neodradilo.

Závod začal startem jednotlivců. V pětisekundovém intervalu startovali borci do temna tunelu. Jako hurikán vlítl do tunelu Míra, což mu v nabité konkurenci přineslo výsledné 3. místo v kategorii. Tím se postaral o překvapení dne.  Druhým překvapením pak byl výkon Jakuba Svobody (SK ZŠ Jeseniova) a Lukáše Pařízka (Sokol Královské Vinohrady), kteří pokořili traťový rekord. Já se v tunelu natrápil, dlouho jsem nemohl lapit dech a skončil čtvrtý. Vojta se takticky rozhodl raději pošetřit síly na štafetu.

Pokud se dá říct, že bychom mohli být v něčem první, určitě by to byla délka pozávodního funění a vzpamatovávání se. Na to však nebyl čas, neboť se blížil závod štafet. Štafetový kolík představovaly obstarožní typy mobilních telefonů, my sáhli po osvědčené Nokii a strategicky si rozdělili jednotlivé úseky štafety tak, aby mohl Míra plně využít svou hmotnostní výhodu při seběhu. A vyšlo to. Tedy částečně.

Čáru přes rozpočet nám udělalo aprílové počasí, resp. zákeřně kluzké kočičí hlavy. Končící duben se s námi chtěl rozloučit vskutku stylově, a tak průběžně během závodu střídal prudký déšť s ještě prudším sluníčkem. Při štafetovém rozběhu natěšený Vojta uklouzl a ztratil cenou vteřinu – i tak dokázal ještě zabojovat. Míra při seběhu ukázal zač je toho devadesát kilo a já pak zafinišoval. Pocitově musím říct, že oproti individuálnímu závodu se mi běželo o poznání líp.

Po doběhu přišel čas na vyhlašování vítězů. To nakonec proběhlo v ústí tunelu, neboť pan Apríl zase zažertoval. Naše štafeta skončila bronzová, když se ctí porazila štafetu turistického oddílu Vydry. Nebýt Vojtova pádu, mohli jsme pomýšlet i výš! Další bronz do sbírky přidal Míra za své umístění v individuálním závodě.

Celkově se závod v rodinné atmosféře podařil. V konkurenci rychlých atletů pořádajícího klubu jsme obstáli se ctí. Náročná, 303 metrů dlouhá prudce stoupající trať se ukázala být dobrou prověrkou svěrácké odolnosti. Třešničkou na dortu pak bylo medailové umístění. Tunelařina a Svěrák k sobě prostě patří. Příští rok zase dorazíme.

Dosažené časy:

Výsledky – Individuální závod muži
Pořadí	Jméno	Oddíl	Čas [sec.]	Ztráta  [sec.]
1.	Svoboda Jakub	SK Jeseniova	45,4 TR	0
2.	Háva Tomáš	Sokol Královské Vinohrady	49,1	3,7
3.	Veselík Miroslav	SK Svěrák	53,2	7,8
4.	Švec Filip	SK Svěrák	53,6	8,2
….. a další

Výsledky – štafety
Pořadí	Štafeta	Klub	Čas [sec.]	Ztráta  [sec.]
1.	Cikán Martin, Pařízek Lukáš, Háva Tomáš	Sokol Královské Vinohrady	02:29,0	0
2.	Cikánová, Krátká, Svoboda	SK Jeseniova	02:49,1	00:20,1
3.	Švec Filip, Miroslav Veselík, Vojta Marek	SK Svěrák	02:51,6	00:22,6
4.	Havlová Tereza, Kuncová Marie, Ondřej Havel	TO Vydry	03:39,6	01:10,6