Osecké zlaté mámení

Závody

Jednou jsem si takhle zase nad závodní listinou pěkně podumal. Na předposlední říjnovou sobotu se v Praze a okolí sešlo mnoho závodů, jeden mě dost zaujal – Velkoosecká podzimní 12. Nejlepší běžci vyrazili ten den na Hronov-Náchod a ti, kdo zbyli, se vydali do Oseku na dvanáctku. Jenomže v bývalém bydlišti Martiny Sáblíkové nemají jen halu pro rychlobruslení (češtinářský vtip), ale také nemají strach vypisovat tzv. side-eventy. A tam jsme se s Márou a Filipem našli. Šestka je přeci trať elegantní a proč nutně točit kola dvě, když si člověk můžes střihnout jen jedno, a prodloužit tak pozávodní zevlování.

Vše začalo už v pátek, kdy jsem se nechal oblouznit Márovým „neodolatelným balíčkem večerní zábavy“ a svolil k mikrosousdředění v Kobylisích, čímž jsem se stal po Novým Vojtovi obětí číslo 2. Špagety aglio uhero voněly Prahou 8, Doktor Martin pohladil i vyděsil, Dejdar nám namíchal takový silvestrovský kotktejl, na který do konce života nezapomenu, a Případy prvního oddělení poodkryly Ondřeje Píšu v jeho životní roli. Usnul jsem intelektuálě zcela vyčerpán, navíc toho dne obdařen i tetanovkou.

Vyspali jsme se dorůžova, ale dobrou náladu Márovi zkazily závodní ambice Filipa, který svým pozdním rozhodnutím zcela rozhodil náš poklidný ranní režim. Nakonec jsme ho ale po menších peripetiích nabrali do vozu a uháněli do Oseka.

Zázemí je nutno pochválit, bylo snad až předimenzované, počasí na jedničku. A jelikož se nedaleko Oseka nachází i rodiště Boďasovy mamky, nemohlo duo Jiřina-Radko na startu chybět. Radko znalý místních terénů nás zasvětil do záludností trati, a mohli jsme se tak směle poprat s téměř dokonale plochým a příjemným okruhem. Hned po startu se na čele osamostatnil velmi mladý (jak se později ukázalo) zástupce kolínské atletiky a následovala ho trojice běžců, ve které jsem až na pátý kilometr udával tempo. Právě na pátem mi ale došlo a oba souputníci mě předstihli. Hlavou mi táhly chmury, protože tato konstelace znamenala jediné – opět bramboru. Velkoosecké klání mělo ale ještě v rukávu roztodivné trumfy. Filip doběhl nedlouho po mě pohodlně v první desítce a Mára se jen těsně nevešel do první třicítky.

Po doběhu jsme zafandili Hodboďovým, kteří na rozdíl od nás vyběhli na start hlavního závodu, a ochutnali jsme pohostinnost závodního zázemí skrze výbornou dřšťkovku a pivo. Na vyhlášení jsme šli spíš jen tak ze setrvačnosti a také proto, abychom zatleskali právě Jiřině a Radkovi, kteří ve svých kategoriích brali s přehledem zlato. Běžecká fortuna se na nás ale tentokrát otočila správnou stranou, z obávané brambory se nakonec vyklubalo zlato, protože vítěz zapadl do kategorie do 23 let a druhý a třetí v absolutním pořadí naopak do kategorie 34 plus. Na bedně mě tedy doplnil ještě Filip, který vystoupal na bronzovou příčku.

Takový závěr byl z kategorie snů. Po cestě jsem proto radši zkonzumoval i vyhraná prémiová piva z pivovaru Svijany, abych se z něho náhodou neprobudil příliš brzy. Naše sobotní výprava pak nakonec skončila tam, kde vše začalo, na Praze 8;-)

Honza

Výsledky:

Jméno: čas; pořadí celkem/v kategorii

6 km
Honza: 21:54; 4./1.
Filip: 23:12; 7./3.
Mára: 27:38; 31./17.

12 km
Jiřina H.: 57:59; 66./1.
Radko H.: 50:50; 26./1.

12038415_10153317553531871_7429540504735406015_n

Radost na bedně

11209569_710573289073859_4490532463339941393_n

Pózovačka po doběhu

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Někdo pije, někdo běží

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Radko nabíhá do druhého kola

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *