Běh na Čerčanský chlum: v osidlech pouťové vrchařiny

Závody

Protože s Valerušou kvůli dovolené v teplých krajích propásneme jarní silniční klasiky, rozhodli jsme se, že zakusíme trochu pouťové vrchařiny při výběhu na Čerčanský chlum. Tento tradiční závod, první ze série ligy běhu do kopců v Praze a okolí, již jeden svěrácký solitér navštívil před dvěma roky, pro nás to však byla premiéra.

Čerčanský chlum jsme malinko podcenili. Přeci jen slovo chlum evokuje spíš nějaký pahorek, nevýraznou vlnku ve volném terénu, a ne krpál jako prase, který zlověstně ční nad Sázavou v Čerčanech do výšky 530 metrů.

Zamýšlel jsem, že se dobře vyspíme, z kanafásku čile vskočíme rovnou do běžeckých škrpálů a po D1 se pohodlně dopravíme do Čerčan. A že osolíme pár dědků a bude nám dobře. Maloval jsem si zkrátka poslední únorovou sobotu jako Lada pouť v Mnichovicích. Zatímco Valerie se večer zachovala jako chytrý kocourek Mikeš a šla brzo spát, já jsem si počínal spíše jako neomalené prase Pašík. Mám totiž lednici plnou demižonů s lahodným sauvignonem, který se dobře hodí k nočnímu hraní strategických her na počítači. A tak jsem si mnoho spánku nedopřál.

Počasí vyšlo pěkně, ráno bylo sice chladné, ale slunečné. V 11 hodin jsme již stáli v Čerčanech na startu. Trať dlouhá 4,3 km v podstatě celou dobu stoupá, nejintenzivněji v prostředních dvou kilometrech. Protože jsme z popisu tratě věděli, že začátek závodu lze díky mírnému stoupání rozběhnout rychle, pokusili jsme se o to. Bohužel se ukázalo, že pro Pašíka s Mikešem není žádné stoupání dost mírné. Když se pak sklon stoupání za hřbitovem nad obcí prudce zvýšil, šlo spíše o šouračku a souboj vůle s tělem.

Nakonec jsme se nějak dopachtili do cíle a následně si užili seběh zpátky k řece, výhledy a vzduch, ve kterém je už trochu cítit jaro. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby pomalu začínaly nakvétat různé sasanky, petrklíče a kostivaly. Cestou dolů jsme ještě v protisměru potkali dost neklidnou srnu, která to pálila proti vrstevnici opravdu impozantním tempem. Jinak vítězného Pechka by si jistě toto zvíře namazalo na chleba, nebo by jej aspoň pořádně pokopalo.

Celý závod měl příjemnou atmosféru, ocenili jsme nepřítomnost reklamích poutačů i předmětů. Odehrává se navíc pěkně ve volné přírodě, tak jak jen to máme rádi. Nezbývá než závěrem citovat Ondřeje z jeho dva járy starého reportu, neboť v sobě chováme stejné pocity.

Celkově se tak jednalo o velmi vydařený závodní výlet. Jedinou kaňkou byla chabá účast dresů SK Svěrák na trati. I přes slabou morálku souputníků jsem ale spokojený se svým vstupem do další závodní sezóny a doufám, že má výkonnost ještě půjde nahoru.

– Ondřej Píša, 2014

Vojtěch Starý

Výsledky

M39

Závodnice Čas Umístění 
Vojta 22:25  40./170, 23./39 v kat.
Valeruša 28:11  111./170, 5./10 v kat.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *