Do Kbel se dá jet i pro medaili

Závody

Kbely. Obec na periferii Prahy je většině běžců důvěrně známá díky tradiční jarní desítce. Co si budeme povídat, v tisícihlavém davu většinou na medaile opravdu nepomýšlíme, i když letos bedna v soutěži týmů nebyla neřešitelná. O to víc potěšil sukces v podzimním krosovém závodu.

Ve spojitosti s letošním 28. říjnem média řešila hlavně Milošova šprťouchlata se státními vyznamenáními, většinu národa ale zjevně zajímal hlavně prodloužený víkend. To byla voda na můj mlejn, jelikož jsem si pro medaili nemusel chodit do Vladislavského sálu, ale stačil výlet na příjemné běžecké klání do Kbel.

Nabízené volno využila k cestám mimo Prahu kromě elitních běžců i drtivá většina Svěráku, takže jsme se měli krosového závodu zúčastnit jen já a Mára. Po příjezdu do kbelského centrálparku jsem si ovšem přečetl v telefonu omluvenku, kolegu dietní chyba vyřadila ze schopnosti běhat. Byl jsem tak dvojnásob rád, že jsem si do batůžku přibalil selfiie-tyč. Jinak nevím, jak bych si vůbec pořídil fotku na památku, protože s cizími lidmi se bavím nerad.

Avšak i sám jsem si kvalitně pookouněl. U blízkého rybníčku se konala nějaká akce rybářů, kde by si jisti pošmákl Miras se svou pověstnou udičkou. A mohl jsem sledovat i konec cyklokrosového podniku. Bylo pěkné vidět, že i na cyklistických otevřených závodech se, podobně jako na těch běžeckých, pohybují slušný exoti. Po skončení kolařského řádění měl okruh patřit běžcům. I když koncept závodu nebyl k zahození, na start davy zájemců nepřitáhl.

Trať neoplývala výrazným převýšením, ovšem sílu prověřila slušně. Člověk se totiž moc neproběhl, každou chvílí se musel vypořádat s nějakou tou otočkou, obvykle o sto osmdesát stupňů. I tak jsem si v závodě lebedil, velmi brzy totiž bylo jasné, že medaile bude. Jen stačí doběhnout. Dva soupeře jsem se ze začátku snažil uviset, ale postupem času se začali vzdalovat, za mnou však také rostla mezera. Na mezičasech bylo také vidět, že jsem po prvním okruhu zbylé dva lehce zvolnil. Holt, když nemusí hlava, nohy se samy nerozběhnou (tak si říkám, že bych toto moudro mohl prodat mistru Holušovi).

Cílovou pásku jsem proťal jako třetí, moderátor ovšem všechny přítomné oblažil novinou, že jsem na stříbrné pozici v kategorii. Tak proč ne, pózování na stupních vítězů samozřejmě neomrzí, zvlášť když jsem si po veltrubském svěráckém masakru tuto poctu užil teprve podruhé v závodě jednotlivců. Organizátoři mě obdarovali naducanou taškou obsahující velké množství kancelářských potřeb a navíc flísovou vestou, se kterou budu třeba v Berlíně určitě dělat parádu. Výlet opravdu úspěšný.

Ondřej

Výsledky: Běžecký kros – Praha Kbely 5,1 km (kompletní zde)

Svěrák Čas V kategorii Celkem
Ondřej 22:42 2. 3.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *