Po doběhu nás takhle perfektně vyblejskla hekající bába, čímž jí touto cestou děkujeme a gratulujeme k výsledku!

Bude to zlý aneb proč je dromedár lepší než velbloud

Závody

Na tu středu jsem si maloval celkem masivní svěráckou akci – odzávodíme po práci v Košířích a popijeme na Andělu. Ačkoliv jsem dal do propagace kus srdíčka, žádná z obvyklých ryb se do umně nahozené udičky nezakousla. O to víc jsem byl překvapen, když se v podběráku mrskala bez nadsázky samotná zlatá rybka (jak se později ukázalo, tak spíše stříbrná). Ano, ten den mě ve svěráckých barvách doplnila Terka.

Sešli jsme se na zastávce Poštovka a během příjemné procházky jsme probrali vše potřebné – formu, šance a jak na to. Odpověď na poslední otázku nám dala okolní příroda. V lesoparku Cibulka, kde se typická „sabzárna“ odehrávala, je všechno ve svahu. Rozhodli jsme se tedy, že bude hlavní začátek nepřekopat a neuvařit se hned v prvním zalamováku.

Při přihlašování jsme znalecky tipovali kvality okolo se motajících běžců a ani pro mě, ani pro Terku to nevypadalo dvakrát růžově. Korunu všemu nasadil běžecký kořen pozdních středních let, který s námi sdílel převlékací lavičku. Po poměrně dlouhém monologu o záludnostech trati, který se nesl v silně pochmurném duchu, zakončil své rozjímání větou: „bude to zlý.“ No a po závodě jsem mu musel dát zapravdu.

Po doběhu nás takhle perfektně vyblejskla hekající bába, čímž jí touto cestou děkujeme a gratulujeme k výsledku!

Po doběhu nás takhle perfektně vyblejskla Hekající bába, čímž jí touto cestou děkujeme a gratulujeme k výsledku!

Doslova v poslední vteřině před výstřelem se přiřítila Hekající bába, dokázala se převléct snad během deseti sekund a už bylo odstartováno. 55 běžců čekal úvodní asi 300metrový prudký seběh až na nejnižší místo trati. Následovala jediná pasáž, která byla jakž takž po rovině, spíš teda do mírného kopce, no a potom už přišel na řadu odporný dvojhrb, který mě v každém ze tří kol zle potrápil a připomínal mi zlomyslného velblouda s cedulkou na krku: „Kopce moc netrénuješ, co?“. Pak jsme opět padali dolů, zase nahoru a zase dolů. Sečteno, podtrženo, trať o délce 5,5 kilometru měla jeden z nejnáročnějších profilů, které jsem kdy běžel, prakticky nebylo kde odpočívat. Úvodní trojice v čele s budoucím vítězem Procházkou se mi vzdálila velmi brzo, následně jsem se pak pohyboval mezi 8. a 5. místem, ve výsledku jsem proťal cíl na šesté pozici.

Sociálně-demokratický nádech čísel jakoby předznamenával následující politicky velmi horké dny.

Sociálně-demokratický nádech čísel jakoby předznamenával následující politicky velmi horké dny.

Vydal jsem se kousek proti směru trati, abych zafandil Terce a mohl jsem zhlédnout také finiš Výčepáka od Baštů nebo oblíbeného Ježečka. Terka nakonec doběhla v kategorii druhá a jen těsně před ní se v cíli mihla Hekající bába, která prý Terku šmikla až v posledním kopci. Zajímavostí na trati byl maník, který běžel ve spodkách, byl dalším důkazem toho, že sabzácké závody jsou plné zvláštních individualit. Při pohledu do výsledkové listiny jsem druhý den tuto úvahu musel potvrdit – do první pětky se dostali dva běžci z Brna! Já teda nevím, Svěrák se umí vypravit pytlačit bez problémů až do Ostravy, ale tam je Pepa Melen, poháry, medaile, sláva a vůbec…

Košířský okruh jsem poprvé absolvoval v roce 2007, kdy jsem ho při památně nízké účasti za nepřízně počasí vyhrál, podruhé jsem měl tu čest letos, příští účast zvažuji v roce 2027, snad do té doby ty kopce trochu natrénuju.

Honza

Výsledky: Košířský okruh – 5,5 km (kompletní zde)

Svěrák Čas Umístění
Terka 31:27 2. (absolutně 6.)
Sedlo 24:09 5. (absolutně 6.)