Trojice Ježek, já a Jakub Hlas v pořadí, ve kterém ji mohl divák vidět jen asi první tři okruhy

Choloepus didactylus aneb středověké námluvy na tartanu

Závody

Ačkoliv je atletická dráha Na Děkance místem, kde je nejvyšší šance spatřit nejvíc svěráků najednou, o jiných lehkoatletických oválech už to určitě neplatí, o to méně, jde-li o závod. Fanoušci našich barev nás zatím na tartanu pod širým nebem mohli podpořit jen párkrát, a to buď na veřejkách na Slavii nebo na tradiční Kotlářské míli.

Spolu s Ježourem jsme se rozhodli tuto chabou statistiku vylepšit. Já jsem hledal příležitost, kde zúročit aktuální formu a zaběhnout rychlou desítku, a protože počátkem července zrovna tolik možností není, přivřel jsem oči nad Ježkovou – ve Svěráku tiše tolerovanou – dvojklubovostí, a naopak jí využil. Ježourova sešívaná duše – a doufejme svěrácké srdce – se totiž aktuálně nalézá v čáslavském těle, kam ho ze Slávie pustili na hostovačku, aby hájil ve druhé lize její barvy. O podobných puštěních si myslím svoje. Ještě teď si dobře vzpomínám, jak mě spolu s dalšími dvěma vytrvalci ze Slovanu „pustili“ do Turnova B a ještě museli doplácet, jen aby výměnou získali jednoho vrhače (který jim samozřejmě udělal třikrát víc bodů než my dohromady;-) Ježour mi u čáslavského bosse domluvil, že zařídí, abych mohl mimo soutěž startovat, i když jak se později ukázalo, zadarmo to samozřejmě nebylo. Ale o tom později.

Sraz jsme měli v brzkých ranních hodinách stylově před pavilonem H Vinohradské nemocnice, kde si pan doktor odbýval noční službu. Protože jsem chtěl regenerovat alespoň o trochu lépe než on a šetřil jsem každou minutu, nechal jsem se na místo dovézt tágem. Na dotaz taxikáře, jestli jedu na operaci, jsem suše odpověděl, že jedu na desítku na druhou ligu do Jičína. Od té doby už jsem měl v kabině klid a zaražený drožkář na mě nemluvil.

Na sedadle Ježourova auta jsem se cítil příjemněji, ve veselém klábosení (kdo ví, tak je mu jasné, že šlo o velice družný monolog), nám cesta pohodlně ubíhala. Na čerpačce kousek za Prahou si Ježour při placení všiml regálu plyšových zvířátek a zamiloval se do lenochoda, za kterého neváhal zaplatit nechutnou sumu. Jak se za chvíli ukázalo, měl s ním samozřejmě postranní úmysly – vycpanina tohoto roztomilého savce měla sehrát roli v jeho tažení za jistou dívkou. Jakou symboliku má tento dvouprstý zástupce řádu chudozubých ve vztahu mezi mužem a ženou, je zahaleno tajemstvím, jeho symbolika pro dva běžce, kteří by rádi proletěli desítku za 35:30, se ale ukázala jako dosti výmluvná…

Jičín nás přivítal chladným počasím, a protože jsem si bláhově nevzal nic kromě dresu, rád jsem na sebe oblékl Ježkovu červenou mikinu. Právě když jsme na parkovišti rokovali nad počasím, vyskákalo kolem nás z autobusu hejno Pardubičáků, kteří rozhodně o vlhkosti vzduchu nerozmlouvali. Je nutno si přiznat, že věkový průměr jsme na druhé lize, kde typicky závodí dorostenci a junioři, přecijen lehce zvyšovali. Nenechali jsme se tím ale nijak vykolejit a při dlouhém rozklusu v okolním parku jsme inspirováni sportovním tatínkem s kočárkem, který se okolo nás prohnal, debatovali o tom, jak jsou taková místa ideální pro procházky s dětmi a vůbec pro klidné rozjímání.

40 odstínů červeně

40 odstínů červeně

Při vyzvedávání čísel se ukázalo, že je dobře, že Ježek drží v práci v ruce skalpel a ne kalkulačku, protože si z hromádky vytáhl špatné číslo a neváhal s ním odstartovat. Já jsem zvolil správně, zato jsem se kabonil nad startovkou, protože mě čáslavský šéfík (ač mimo soutěž) zapsal za středočeský klub. Když jsme se s ním o tom následně bavili, řekl, že si myslel, že ten Svěrák byla nějaká sranda, když mu to Ježour po telefonu říkal, takže to radši nehlásil… Nebyl čas to nějak řešit, protože start se nemilosrdně přiblížil.

Početnému poli vévodil Petr Pechek, který se na start postavil zřejmě ze zlomyslnosti, protože jinak si start tohoto aktuálního maratónského republikového šampióna ve třetí nejvyšší soutěži vysvětlit neumím. Já jsem si svůj start ve druhé lize po po čtrnácti letech užíval a minimálně v prvních pár kilometrech doufal i v solidní výsledek, pro který jsem si přijel. Do čtvrtého jsme drželi s Ježourem domluvenou taktiku, šli jsme zhruba 3:35 a střídali se po kiláku. V náběhu do pátého mi ale Ježek do ucha zasípal naposled, zpomalil a nechal mě samotného. Já jsem sice zpomalil o něco mírněji, ale pokles tempa to bohužel byl. I když jsem pak na šestém doběhl jednoho maníka a vydržel s ním v pravidelném tempu skoro až do cíle, na čas pod 36, natož 35:30 to nestačilo. Neběželo se mi ale nijak zle a povzbuzování Jarmily Kratochvílové v každém kole jsem si nadmíru vychutnával. Dokončil jsem devátý – a být registrován – bral bych dva body. Ježour doběhl místo za mnou, když se mu podařilo vyhrát souboj s Jakubem Hlasem.

Jan, Petr, Jan - skoro jako v evangeliu

Jan, Petr, Jan – skoro jako v evangeliu

Po doběhu jsem okusil drsnost bývalé Valdštejnovy metropole, kdy zcela v duchu 17. století nabídl jičínský sportovní areál nulové hygienické zázemí. Nutno dodat, bylo to kvůli rekonstrukci. Navštívil jsem tedy blízký plavecký stadion, kde jsem slečně na přepážce vysvětloval, že se chci jen osprchovat, nicméně mi napařila plné vstupné, takže to byla asi nejdražší sprcha v mém životě. Příjemně osvěžen jsem si pak zakoupil ve stánku u stadionu plzeňské pivo a spolu s Ježourem a nějakými Čáslaváky jsme položeni ve svahu nad stadionem sledovali pokračující atletické klání a hodnotili – zvláště u děvčat – techniku a tak vůbec.

Právě v této chvíli dorazil opět boss a byl jsem svědkem obřadu, který do tohoto historického města prostě patří: Boss má dceru na vdávání. Dvacetiletý květ. Ježek ještě občas nějaký ten bod urve. Mohl by zůstat i pro další sezónu. Nabízí se tedy výhodná směna. Ježek zvažuje. Boss nabízí. Ježek chce hodně. Boss si uvědomuje, že je to přeci jen jeho dcera. Boss přemýšlí. Svatba je nakonec nejistá.

Následně boss zkouší zlomit mě – nenabízí dceru, ale při pohledu do výsledků cítí také nějaký ten možný bod. Nabízí dres, dostane vyhýbavou odpověď. Těžká politika.

V brzkém odpoledni jsme nakonec opět nasedli do vozu a vyrazili ku Praze. Ačkoliv jsme koketovali s večerním pivem, zůstali jsme znaveni ve svých domovech. I když se nezadařilo podle představ, výkon to byl. Druhá liga, taky liga;-)

Kompletní výsledky zde

Sedlo: 36:43.22
Ježek: 37:12.99

H.