Celé léto – respektive od výletu do Jičína – jsem se v přípravě soustředil na Birell Grand Prix, kde jsem si maloval prolomení osobáku na desítku, který se mi podařilo letos už jednou posunout. V přípravě jsem nebyl sám, Míša zase měla v plánu udělat si letos první čárku, aby si udělala oko u šéftrenéra, ale především, aby si po delší době zase osahala závodní mumraj a nakopla se k jistě skvělým podzimním výkonům.

Birellka má pro mě jistou symboliku – právě tady jsem v roce 2010 běžel první čistokrevnou silniční desítku, tréningáč připomíná, že to bylo za 38:43 a pocitově to prý bylo spíš trápení.

Poslední dny před závodem byly trochu hektické, ve znamení příprav na dovolenou a s tím spojeným vyšším pracovním vytížením. V sobotu večer jsme ale dorazili s Míšou na Náměstí Republiky plni odhodlání a náš pomyslný stan jsme rozbili hned u ČNB a doufali jsme, že budeme soupeře stíhat stejně rychle jako koruna euro.

První na trať vyrazila Míša a já jsem jí s Márou fandil na úpatí Štefánikova mostu na letenské straně. Nekonečný štrůdl žen (pětku běží na Birellce výhradně ženy) obsahoval přeci jen jednu výjimku z pravidla – jakýsi maník v džínách klusal podél jedné běžkyně a povzbuzoval ji tak přehnaně a afektovaně, že být na jejím místě, shodím ho někde do Vltavy. Míša běžela krásně vyrovnaně a ač takřka bez tréninku (a zde není myšleno takové to běžecké plácání typu: „Já teď skoro neběhám, točím sotva 80 týdně“, ale opravdová několikaměsíční běžecká pauza), zaběhla trať pod vytoužených 25 minut. A to navíc zcela mazácky s čistým časem 24:58.

Já jsem se na start postavil ve chvíli, kdy už začala padat tma, běžecké podmínky ovšem byly ideální, zhruba 17 stupňů, bezvětří. V sektoru A (tedy tzv. „hnedka za černejma“) mě upoutal vedle mě stojící týpek. Měl na sobě číslo se zařazením do sektoru D a kolem pasu masivní ledvinku. To nejzajímavější byl ovšem nelidsky velký smartpfone (tablet?) v ruce, na kterém ten člověk cca dvě minuty před startem lovil pokémony! Do reality mě vrátil Staník, kamarád a spoluběžec z dob juniorského běhání ve Slovanu, který se vedle mě zničeho nic objevil, a mohli jsme tak chvíli poklábosit a trochu se nahecovat do závodu.

Běželo se dobře, v mírném klesání na druhém jsem si udělal rezervu pro mírné stoupání na šestém a když jsem na pětce předbíhal Staníka v čase 17:40, věděl jsem, že rozběhnuto je velmi dobře. Následující tři kiláky jsem se pak trochu trápil, o to víc mi udělalo radost, když jsem se na osmém rozbalil a začal stupňovat tempo. V náběhu do posledního kiláku jsem zaregistroval fandícího Máru a Míšu a cítil jsem se výborně. Pohled na hodinky v cíli mě nejprve trochu vyděsil, když to vypadalo „jen“ na vyrovnání osobáku, ale po korekci na reálný čas z toho byl osobáček o krásné dvě vteřiny a také druhé pokoření šestatřicetiminutové hranice v životě.

S Míšou jsme si pak po cestě za pivem na Anděl, kde se k nám připojila Markéta, krásně notovali, jak jsme spokojení. Sergej Bubka i Jelena Isinbaevová by z nás měli radost – když překonávat vysněné mety, tak pěkně kousek po kousku. Jen hlupák si posune osobák o půl minuty a pak se několik let trápí s jeho překonáním. Sergej uměl po centimetru vylepšit svěťák pětatřicetkrát – a taky pětatřicetkrát inkasovat prémii za jeho překonání;-)

Honza

Výsledky (kompletní zde)

Birell Grand Prix – 5/10 km

Svěrák	Čas	Umístění
Míša	24:58 (SB)	108./1636
Honza	35:51 (PB)	77./5540