Letošní volby zamotaly hlavy bookmakerům, namastily kapsy reklamním agenturám, zcela ovládly diskurz v médiích v posledních několika týdnech, především mě ale dostaly na start závodu O přeborníka boudy – a v tom bych viděl jejich zásadní přínos.

Tento bájný závod, který na úpatí jizerských hvozdů dává dohromady parta okolo Honzy Schulhofa už od roku 2011, je v podtitulu označován jako „župní přebor o krále Boudy v přespolním běhu“. Stát se králem Boudy – to je sen. Boudu jsme navštívili se Svěrákem v letech 2014, 2015 a 2016, kdy nám posloužila jako zázemí pro naše soustředění, vládu ale přebrala vždy spíš ona nad námi, než my nad ní.

Měl jsem radost, že mě volební víkend zavál do rodného města, a mohl jsem konečně ochutnat pověstnou „třídevítku“, jak se trasa v žargonu libereckých běžců nazývá, v závodním tempu. Běhával jsem ji před patnácti lety v tréninku velmi často, většinou jako vyklusání po tréninku nebo před ním, ale naplno nikdy.

Jak jsem stoupal známou silničkou od konečné tramvaje, vybavoval jsem si všechny ty časem zaváté tréninky, ale lidé – ti se nemění. Bouda přitahuje stále ty samé, a to jsem rád. V klidu jsem se odprezentoval, nafasoval číslo 1, neboť jsem byl prý jediný, kdo se přihlásil online, a v příjemném klábosení se známými jsem se chystal na start.

Krásné podzimní počasí dávalo tušit, že soudky piva jabloneckého pivovaru Volt, které ve stínu Boudy čekaly na svoji chvíli, nezůstanou plné. Když jsem ale viděl, jak se dorostenci a junioři ze Slovanu začínají rozcvičovat, odtrhl jsem od nich zrak a začal také simulovat nějaké předzávodní procedury, na které mě moc neužije. Na lesní cestě asi půl kilometru nad Boudou závod začíná i končí, v šustícím bukovém listí jsem se tam s ostatními závodníky srovnal do lajny a Šéba nás odstartoval.

Tempo bylo od začátku nesmlouvavé, trať náročná. O to vetší radost jsem měl, že jsem se dokázal dlouho držet za Petrem Urbánkem a nakonec doběhnout šestý zhruba 15 vteřin za ním. Vrátil jsem také porážku Báře Jíšové, čímž bych se jako muž neměl chlubit, ale co už.

V cíli mi přišel zafandit také Boďas, touto cestou mu děkuji za pár fotek, neboť oficiální fotograf Zapa můj ksicht neseznal za vhodný ku zaznamenání, ačkoliv fotil jako divý. Na Boudě jsem si dal ledovou sprchu a ponořil se do piva a rozhovorů se starými kamarády a známými. Skvělé odpoledne pak korunoval způsob rozdávání cen, který měl za následek, že ač šestý, mohl jsem se radovat z výstavního pivního speciálu od Volta. Po odměnění nejlepších tří v každé kategorii si totiž chodili běžci podle času doběhu vybírat ceny, dokud nedošly.

Boudu všem!

Honza

Výsledky O přeborníka Boudy (3,9 km) (kompletní zde)

Svěrák	Čas	Pořadí
Sedlo	14:15	6.