Tradiční jarní desítkové klasiky už naplno otevřely běžeckou sezonu 2018. Poté, co se někteří „zahřáli“ o prvním březnovém víkendu ve Kbelích, vyrazila početná svěrácká skvadra do oblíbených Peček. I letos jsme navázali na nastolenou tradici a přitáhli pár osobáků.

Konečně to vypadá, že snad nejhorší mrazy odezněly, a tak nás v Pečkách opět čekalo příjemné jarní počasí. Teploty se vyšplhaly nad deset stupňů, přičemž ideální běžecké podmínky podtrhával slabounký vítr a občas se objevující sluníčko. Přesto jsem se, jako obvykle, na Masárně sešli v poraženecké náladě.

Já s Honzou jsme netušili, co s námi ohledně desetikilometrové trati napáchal probíhající maratonský trénink. Mára už měl splněno v podobě osobáku ze Kbel a navíc byl po předchozí noci dle jeho slov „dehydrovanej a splasklej“. Markéta s Eliškou také zrovna nehýřily optimismem. Tak jsme aspoň mohli po dlouhé době poklábosit s Radkem, který nás do Peček doprovodil aspoň jako kustod. Stále však doufáme, že tretry ještě nepověsil na hřebík a nějaké závodní kilometry v jeho podání ještě uvidíme.

Na místě startu už na nás čekali Vojta s Valerií, kteří byli i tak hodní a vyzvedli nám čísla, a Miras s Rodinou. V Pečkách už jsme jako doma, takže jsme se bez problému převlékli, rozklusali, zabrali místa ve startovním koridoru a po startovním výstřelu od Jarmily Kratochvílové se mohlo jít na věc.

Velké věci předvedl na trati Honza, kterému jdou maratonské štreky zjevně k duhu a utáhnul osobák zhruba o půl minuty na 35:17. Pořád mi hlava nebere, co jsem produkoval na trati já. Nejdřív jsem se tak nějak divně potácel, abych za to na šestém kilometru konečně vzal. Druhou pětku jsem běžel o půlminuty (!) rychleji než první a nakonec jsem si mohl odvézt výkon 38:47. Což není špatný, ale pořád mi v hlavě hlodá, že k osobáku forma jistě byla. Měl jsem se víc snažit.

Naopak Vojťák se konstantním výkonem suverénně opět vrátil k časům pod 40 minut, kam samozřejmě patří. Miras (opět klasifikován v ženské kategorii) po patáliích s ledvinovou kolikou vzal tentokrát na sebe roli vodiče a dotáhl Máru k dalšímu zlepšení osobního maxima. Zklamání naopak neskrývala Markéta, která samozřejmě umí desítku hluboko pod 45 minut. To Eliška se poprvé v kariéře dostala pod 50, přičemž si osobák zlepšila o 2 minuty. Kdo z nás to má?!

Po závodě jsme ještě poseděli chvíli v místním parku, abychom se občerstvili pivem a samozřejmě i vínem z našeho oblíbeného stánku. Ze všech stran jsme rozebrali výkony. Honza se ještě mohl radovat z čelovky, kterou vyhrál v tombole. Bohužel však přišel pozdě, takže tombola už byla pěkně po česku rozkradená. Jen díky jeho dobré náladě z osobního maxima, nedošlo ke rvačce.

Za pozdního odpoledne jsme se za průběžného občerstvování vrátili do Prahy. A už vyhlížíme další velké výzvy tohoto jara. Řadu z nás čeká už za 4 týdny půlmaratonská zkouška. Tak snad ještě trochu poladíme.

Ondřej

Výsledky (kompletní zde)

Pečecká 10 – jednotlivci

Svěrák/čka	Čas	Celkově	V kategorii
Sedlo	35:17 PB	38.	26.
Ondřej	38:47	129.	70.
Vojta	39:15	143.	78.
Miras	42:37	246.	16.
Mára	42:38 PB	247.	128.
Markéta	45:17	349.	24.
Eliška	49:34 PB	507.	41.

Pečecká 10 – týmy

Tým	Čas	Pořadí
SK Svěrák – Uhlíř	2:38:55	6.
SK Svěrák – Pekelní satani	2:59:28	10.