Prokopský nočník je seriál tří krosových závodů za světel čelovek. Atraktivní věc, která nám docela přirostla k srdci, i když někteří kluboví souputníci se trochu bojí o své nožky (nebo tmy) a raději se poflakují kdovíkde. Každopádně i letos se v úvodním závodě v Klukovicích představila poctivá pětičlenná výprava.

Musím přiznat, že jsem vyrážel do Prokopského údolí bez velkých očekávání. Na nedávné dovolené jsem se díky poctivé stejkové dietě hezky spravil co do váhy, zato běžecké skills se mi moc brousit nechtělo. A aby toho nebylo málo, ještě jsem někde schytal nepříjemný kašlík. Záhadou byla i forma Sedla, který sice maká, ovšem pouze co se týká stavebních prací v Řeži. Naopak zajímavým želízkem měl být dle bookmakerů Miras, jenž nedávno zasvítil na třeboňského půlmaratonu. Výpravu doplnila i sourozenecká dvojice Kučerovců, přičemž hlavně Markéta měla být medailovou jistotou, jelikož zatím historicky téměř na všech nočníckých závodech brala.

Jak to tak bývá, prognózy jsou jedna věc a výkon na trati věc druhá. Po vyzvednutí čísel a celkem i důkladném proklusání jsme se za menších startovních zmatků v osm pustili do trati. Nejlépe se prokopskými stráněmi pomazlil náš Bořek stavitel Sedlo. V cíli si šmakoval, jak si hezky zazávodil a v závěrečném napínavém finiši vzal stříbrnou medaili. Každopádně míříme vysoko, takže i tam nějaké rezervy jsou 🙂

To já měl jiné starosti, hned od prvních metrů se mi běželo blbě, lehce jsem se dusil, nohy nešly. Po mém tradičně tragickém představení v těžkém seběhu na druhém kilometru se mi nejen čelo závodu ale dle očekávání i Miras výrazně vzdálili. Cítil jsem se tak „výborně“, že jsem vážně zvažoval odstoupení a procházku do cíle, ale v nějakém pomatení smyslů jsem se najednou ocitl v zásadním stoupání. A po chvíli jsem viděl, jak Míra v kopci pár desítek metrů přede mnou příjemně vadne. Byl slabej jak čaj, tak jsem ho na horizontu říznul a snažil se po zbytek závodu nějakým způsobem pohybovat kupředu. Aby toho nebylo, uvolnil se mi pásek na čelovce, a ta mi začala padat do obličeje. Parádní situace.

Každopádně jsem nakonec nějak propadl cílem pár vteřin před Mirasem a náš svěrácký blok na začátku druhé desítky podtrhl ještě původní Vojta. Na Markétu tentokrát zbyly bohužel jen brambory, ale za to suverénní – na třetí v pořadí ztratila téměř 3 minuty, takže nemusela nijak smutnit.

Po závodě jsme zkousali dvě piva, veselý Honza se těšil na vyhlášení a odevzdaný zbytek výpravy lamentoval nad výkony i nepěknými vyhlídkami na nedělní Velkou kunratickou. Do toho všeho nás tentokrát porazili i konkurenti z RBZ, prostě nic moc. Chtělo by to trochu poběhat, abychom mohli za 14 dní na dalším díle Prokopského nočníku zvednout hlavy. Oproti loňsku máme totiž po prvním závodě v celkovém pořadí seriálu co dohánět.

Ondřej

Výsledky: Prokopský nočník – Klukovice (kompletní zde)

Svěrák/čka	Čas	Pořadí v kategorii
Sedlo	23:40	2.
Ondřej	27:14	11.
Miras	27:18	12.
Původní Vojta	28:08	13.
Markéta	32:07	4.