Nechal jsem se zlákat referencemi a rozhodl si opepřit advent závodem Trailová Závist. Téměř 17 kilometrů, 720 nastoupaných metrů – zkrátka ideální počin na vytrávení před vánočními svátky.
Původně jsem se na tuto čalamádu docela těšil a navíc mě namotivovala se trochu hýbat. Čekal jsem sice dlouhý, těžký závod, ale zase jsem se utěšoval tím, že to není žádná silniční tempařina, takže si to tak nějak levou zadní proběhnu a provětrám se před Ježíškem. V rámci tréninku jsem si dvakrát proběhl takzvané Rokle – trasu, která se nachází částečně v rajónu závodu. Pří supění ve výbězích jsem si říkal, že to asi nebude úplně med, a to jsem nevybíhal největší závodní pašáky. Klasicky jsem začal nad svým rozhodnutím pochybovat.
Každopádně jsem při mrazivém nedělním dopoledni dorazil na místo startu v obci Zvole. Vzhledem k povětrnostním podmínkám jsem se po uzmutí startovního čísla zdržoval hlavně v zázemí a ven vykoukl až na lehký rozklus 20 minut před startem. Taktika byla jasná: neutavit se na startu, do kopců chodit hlavně v první půli závodu opatrně, v neoblíbených sebězích neztratit parník a ve třech závěrečných zalamovacích být plný sil a sklízet jednoho soupeře za druhým.
To mi ještě bylo hej…
Naštěstí organizátoři dostáli časovému rozpisu, nic nezdržovali a podle plánu v 10:30 vypustili startovní pole na trať. V úvodní mírně zvlněné pasáži do toho všichni slušně kopali, i já se nechal lehce vybláznit a štrádoval jsem si to hluboce pod 4 minuty na kilák, běželo se však lehce, ale smích mě měl přejít záhy. Hned první stoupání, které mělo být v rámci tohoto závodního menu jen tak na okošt, jsem poznal, že toto opravdu nebude trať pro čajíčky. Nicméně ve směru nahoru jsem se ještě držel. Kámen úrazu, co se pořadí týká, přišel očekávaně v sebězích. Sice jsem se snažil, ale povětšinou mě sbíral jeden soupeř za druhým jak houby na podzim.
…škrábání se ze Zbraslavi na Hradiště už taková sranda nebyla.
Každopádně profil trati tomu chtěl, že v půlce závodu, kdy jsem si maloval, jak v nejtěžším stoupání zaútočím, jsem byl už vorvanej jak rybíz a z útoku zbyla jen původní úvaha. Popravdě v druhé půlce klání už mi bylo naprosto jedno, jestli někdo předběhl mě, nebo jestli jsem si já podal soupeře. Soustředil jsem se už jen na sebe, abych se nějak vyškrábal zpět do hřiště Sokola Zvole.
Dobrá věc se nakonec podařila a v čase 1:29:20 jsem proťal cílovou čáru. Při studiu výsledků z loňských ročníků jsem si ještě před startem říkal, že čas pod hodinu a půl bude slušnou metou. K pořadí jsem se ani moc neupínal, čekal jsem, že to nechám v sebězích. První padesátka dobrá, i když loni bych byl podstatně výš, a to se obecně před rokem běželo rychleji. Ale tyhle špekulace vem čert, prostě jsem byl se svým počínáním docela spokojen. Sice jsem si při běhu několikrát říkal, že tady mě už nikdo neuvidí, ale povzbuzen výkonem ještě napřesrok účast zvážím. Možná mi otrne.
Jako fakt jsem byl rád, že to mám za sebou.
Bylo by samozřejmě fajn, kdyby příště startovalo více oddílových členů než jeden. I přes náročnost je totiž trať opravdu krásná. I zázemí je kvalitní, vzhledem k panující kose, jsem se jej ale moc nenabažil. Grog sice vypadal lákavě, ale úplně se jeho konzumace neslučovala s následnou cestou vozem domů. Závod jsem ale samozřejmě po svěrácku zakončil – při návratu jsem se stavil v nedalekém Olivově pivovaru a nakoupil si pár litrů tamní produkce na domácí oslavu 🙂
Ondřej
Trailová závist: 16,9 km; převýšení 720 m (kompletní výsledky zde)
| Svěrák | Čas | Celkově | V kategorii |
| Ondřej | 1:29:20 | 47. | 33. |