Na Velký pátek jsme sebrali kompletní sbírku vajec

Závody

Velikonoční běh Tužinkou je velmi přátelský pouťák konající se už třetím rokem ve středočeské obci Mrač. Svěrák sem jezdí rád, protože se zatím ani jednou nevrátil z prázdnou. Příjemnou tradici načali při prvním ročníku Sedlo s Markétou, loni jsme pak běh doslova vybrakovali a letos v dobrém duchu na úspěchy navázali.

Mrač se nachází na přímém vlakovém spoji z Prahy, tudíž jsem byl trochu překvapen, že jsem nesehnal do našeho oblíbeného dopravního prostředku žádného parťáka. Nicméně cesta to není tak dlouhá, hezky jsem počuměl z okna a na místě jsem se mohl v klidu registrovat a připravit k závodu. To automobilisté měli trochu vítr, jelikož prodloužený víkend spolehlivě ucpal dálniční síť. Aspoň jsem zpoždění využil a při přihlašování si trochu pohrál s fonetikou Valeriina jména (muhehe). Nakonec jsme se ale spolu s Markétou a Valerií za přihlížení kustodů (Vojta, Toník a Alen) na start osmikilometrového závodu postavit stihli. A ještěže tak.

Pro letošní rok jsem si dal předsevzetí, že nebudu porážet dědky, fotbalisty a děti na takzvaných siteeventech a budu vždy zápolit čestně v hlavních závodech. Na mračském velikonočním mítinku jsem se tak po loňském pytlačení na čtyřce poprvé zakousl do plnotučné trati. Kvůli problémům se záborem byla sice trasa oproti minulým ročníkům pozměněná, ale kopce tam byly stále.

Krátce po startovním výstřelu jsem se uvelebil na 3. místě, s tím že dva rychlejší soupeři běželi lehce jinou ligu. Bohužel jsem se ale nemohl jen tak bohorovně dovézt do cíle, sebrat medaili a jít na pivo, protože soupeř za mnou se nechtěl nechat zlomit a neustále plápolal nějakých deset dvacet metrů za mnou. Nová trať byla obrátková, tak jsem aspoň mohl na chvíli ulevit svým starostem, když jsem cestou zpět zkontroloval, jak si to Markéta s Valerií štrádují na čele ženského pole.

Šel jsem tedy celou dobu plech, až konečně zhruba kilometr a půl před cílem soupeř takzvaně rupnul. Bohužel jsem ale vyhráno ještě neměl, v posledním stoupání se můj trávicí trakt rozpomněl, že jsem předešlého dne oslavil zelený čtvrtek výtečným ejlem barveným chaluhami – a obrazně řečeno: chaluhy začaly narážet na břeh. Trpěl jsem jak Ježíš na kříži, zatnul svěrák a doufal, že medaili doslova nepro**ru.

Dobrá věc se nakonec podařila, do cíle jsem se dostal i při zachování důstojnosti, a ještě jsem měl dost sil počkat na klubové souputnice. Mohl jsem si tak vychutnat ideální pohled, když dvě kolegyně na čáře bojují o první místo. Markéta drtivému finiši Valerie odolala a po dvou letech opět v Tužince zvítězila. To jsme v cíli (pro velký úspěch) oslavili zeleným pivem.

Svěrácký souboj o vítězství

Závod se tedy vyvedl na výbornou, jelikož nikdo ze závodících neodjel z Mrače s prázdnou. I přesto, že jsme nechali čtyřkilometrový závod místním, odvezli jsme si pěkné ceny, opět štrejchnuté velikonoční tematikou. Řehtačky a pomlázky byly ale doplněné i pivními dárky, které umíme velmi dobře zužitkovat bez ohledu na svátky.

Ondřej

Velikonoční běh Tužinkou – výsledky 8 km (kompletní zde)
Svěrák/čka Čas V kategorii
Ondřej 30:16 3.
Markéta 35:09 1.
Valeryje 35:11 2.