Je sobota ráno, dávám si malé kafe s lehkou snídaní, aby člověk na startu nebyl příliš těžkej a od počátku se hodil do klidu. Přeci taky trochu makal, tak proč si to teď kazit. Souputníci ze Svěráku i další v tu chvíli běžečtí soupeři mě momentálně nezajímají, soustředím se jen na výstřel/povel/křik, že se můžeme vydat na trať. 3. 2. 1…
Uf, to byl zase sen! O koronakrizi a s ní spojených mj. zrušených běžeckých závodech skrze celé jaro bylo napsáno spoustu a spoustu. Ostatně i my jsme odložili náš šestý ročník oddílového závodu z konce května na doufejme bezpečnější srpen. Jenže co má dělat duší závoďák, který teď musí nuceně abstinovat? Třeba dopsat dlužené reporty ze zimní sezony, tak roušky odložit a jdeme na to!
Zimní běhy Winter Run v lednu a v únoru pod taktovkou Event media se mi napevno uhnízdily do běžeckého kalendáře. Rychle běhatelné trasy v městech po celé ČR nejsou nějak dlouhé (závodí se na cca 4 km či na 8 km) a v zimě pěkně donutí profouknout i rychlost, když by se třeba někomu náhodou nechtělo. Vzhledem k atypickým délkám tu nezávodí úplná česká špička, a tak je škoda, že se mi stále nepodařilo zlomit žádného dalšího člena Svěráku k účasti v seriálu – naši top běžci i běžkyně by měli více než jasnou šanci na prvenství na obou vzdálenostech. Takto se oddíl „musí spokojit“ s mou celkovou bramborou na delších distancích v kategorii M30. Závody v Hradci Králové, Brně, Českých Budějovicích i Olomouci mi letos sedly, ale holt jsem nedával rychleji nohu přes nohu – tak třeba příští rok, v zimě tento seriál nemá konkurenci.
Bitva u Lipa… teda na Lipně – i po roce ve mně Márův report vyvolává vzpomínky na ledové peklo, kterým půlmaraton na zamrzlém jihočeském Lipně v roce 2019 bezpochyby byl. Letošní pátý ročník opět tu méně, tu více překvapil – před startem jsme se všichni vyprsili před kamerami České televize (včetně olympijského vítěze Davida Svobody), abychom pak vyběhli na první kopec. Ano, Lipno se v tu únorovou sobotu transformovalo do podoby lesů, luk a kopců, které byly velice „příjemně běhatelné“ – viz screen z Garminu níže.
Jinými slovy – PRASÁRNA, způsobená proměnlivým počasím, které si s organizátory hrálo skutečně vydatně a nedovolilo jim vytvořit trasu na ledě. Do Lipna jsme my půlmaratonci smočili nožku na asi kilometrovém úseku, jinak to byly bahnité či zmrzlé cesty, kde to bylo více o morálu než o nějakém tempu. Nepomohlo ani ne úplně přesně značení, natrasované na poslední chvíli noc před závodem. V cíli tak mnozí závodníci měli naběhané klidně i o tři kilometry více a někteří si trasu neúmyslně zkrátili, a tak ani nevím, jestli páté místo v kategorii byl úspěch, nebo ne. Sluníčko ale vysvitlo, člověk si srdíčko zahřál dostatečně a tuto čalamádu mám prostě v srdci, takže hodnocení nakonec pozitivní.
Ten pravý běžecký zimní event roku 2020 měl pro mě přijít ale paradoxně na místě, kde v tu chvíli byly teploty hodně nad 30 stupňů Celsia. V neděli 8. 3. jsem měl s mou Vendulkou a sestřičkou odběhnout na dovolené v chilské metropoli Santiago de Chile tamní půlmaraton a zvýšit zastoupení cizinců o plné tři lidi. Člověk míní, ženy, protesty a breberky z Číny ale život mění – dva dny před akcí pořadatelé závod přesunuli o týden později s odůvodněním, že proběhnou dlouho plánované protesty k MDŽ a ve městě bude x statisíců protestujících. Což o to, v tu neděli tomu tak skutečně bylo (v Chile se vydatně protestuje od loňského podzimu, kdy chilská vláda zvýšením jízdného v MHD spustila řetězec nepokojů, rabování apod.), pocit ojebu ale stále přetrvává – zrušení akce dva dny před konáním z důvodů, které byly dlouho známé, zkrátka dle mě není košer. Jako správní vlastenci (haha…) jsme si tak alespoň po vlastních osách střihli každý vlastní půlku, mé nadšení ze zrušeného závodu je ale myslím z fotky patrné.
To holt byla ale jen předzvěst toho, co následovalo v březnu v Čechách – zákaz všech sportovních akcí a de facto odepsání jarních závodů. Náhrady jako virtuální běhy/závody (ten o Velikonocích na 19 km měl láskyplný název „Běh covid-19“, ten ke konci druhé světové války zase bojovný „Virtuální běh Osvobození“ – tady se mimochodem zadařilo a svěrácký dres ve smíšené štafetě zasvítil na digitálním stupni vítězů na 1. místě) jsou malou náhradou pro závoďáky, kteří ten „eventovej fet“ prostě potřebují. V době psaní reportu (10. 5.) je situace taková, že za několik dní se mají povolit sportovní akce do 100 lidí – tedy alespoň pouťáky. Doufám, že rozvolňování bude pokračovat a tento report bude v budoucnu jen drobným mementem doby, co už snad nikdy v takové míře nenastane!