Vítězná bitva na Bílé Hoře

Závody

8. listopadu 1620 bylo o tuhle zeď opřeno pravé křídlo armády českých stavů. Krátce po poledni byla ta nešťastná bitva již prakticky ztracená a začal závěrečný útok císařské armády na postavení čtyř kompanií pluku německých landsknechtů pod velením Jindřicha Šlika. Na rozdíl o zbytku protestantského voje měli němečtí žoldnéři smůlu, zeď jim odřízla ústupovou cestu a tak museli bojovat. U zdi obory letohrádku Hvězda utrpěli značné ztráty, než se vzdali a většina z nich poté přešla na katolickou stranu (stejně jako velitel „hrdinných Moravanů“ Šlik).

Pytlačení v kraji Dr. Ratha, aneb bere celá rodina.

Závody

Když mi brácha nabízel volňásky na hostivický běh, v euforii po vydařených závodech jsem nadšeně kýval s tím, že se určitě významná část svěráctva přidá. Přihlášena byla švagrová Lucka, brácha se Sárou měli pro tentokrát roli kustodů. Bohužel nikdo z šedofialových výzvu nevyslyšel a já se pomalu začal chystat na osamělou výpravu někam, kde není ani venkov ani město.

Kterak popelář, chipsový král a Stormtrooper mašírovali Prahou

Závody

Povedlo se to skvostně! Jubilejní dvacátý pátý pražský maraton přilákal na start trojici Svěráků s rozličnými ambicemi. David chtěl běžet sakra rychle. Já jsem chtěl běžet nad svoje možnosti. A Novej Vojta nám připomněl, že běhat se má taky pro radost, nikoli pouze pro placky či osobáky.

Štastné 13 aneb když se sejde hlava, nohy, diváci i počasí.

Závody
Pardubice nepatří ke tradičním Svěráckým kolbištím. Jarní půlmaratony si většina našich závodníků a závodnic odbývá v Berlíně či klasicky v Praze. Mně se však Pardubice hodily do plánu přípravy na maraton, patří k tradičním běžeckým svátkům všech Pavlištů a navíc jsem si po dlouhých 5 letech chtěl poměřit síly v rámci Mistrovství České republiky.

Na Velký pátek jsme sebrali kompletní sbírku vajec

Závody

Velikonoční běh Tužinkou je velmi přátelský pouťák konající se už třetím rokem ve středočeské obci Mrač. Svěrák sem jezdí rád, protože se zatím ani jednou nevrátil z prázdnou. Příjemnou tradici načali při prvním ročníku Sedlo s Markétou, loni jsme pak běh doslova vybrakovali a letos v dobrém duchu na úspěchy navázali.

Mrazivě medailové výkony v Ďábličáku

Závody

Je to moje srdcovka blízko domova. Milý pouťák kobyliských sokolů s tratí pouhých čtyř kilometrů. A hlavně místo, kde jsem v roce 2011 absolvoval své první běžecké klání. Letos jsem se účastnil podeváté v řadě, a i přes zimní počasí mi Jarní běh Ďáblickým hájem ohromně zpříjemnil neděli.

Když ptáčka lapají, … aneb jak jsme jeli do Hradce

Závody

Člověk je „od fochu“, ale stejně na ten marketing skočí. Po fiasku v Pečkách, kdy vichr odfoukl osobákové ambice kamsi do dáli, jsme přemýšleli, kde aktuální formu zúročit. Spolu s Ondrou jsme v hlubinách digitálního světa objevili desítku, která se prezentovala přesně tak, jak jsme potřebovali – rychlou tratí. Netradiční tvar do kříže sice sliboval tři 180stupňové otočky, ale říkali jsme si, že když je to placka skrytá v lese, tak to nevadí. Člověk se prostě zamiluje a je pak ke všem náznakům slepý.

Bylo jich pět

Závody

Zahájit jaro „rantúrou“ v Českých Budějovicích se pro mě stalo již pátým rokem pevným bodem v kalendáři. V roce 2015 začalo během závodu na desetikilometrové trasy po počátečním sluníčku pršet a dokonce posléze i sněžit, o rok později bylo počasí na desítce vlídnější, čas jsem si ale nevylepšil. Před dvěma lety jsem přesedlal na pětku a dodnes mám z tohoto závodu osobák v čase 19.15, který nakopnul následující sezónu k fajnovému celkovému čtvrtému místu v Malé RunTour. Před rokem to bylo časově slabší, ale doprovodný víkendový program byl oproti tomu na pána – prostě v Českých Budějovicích by chtěl běžet každý a vítání běžeckého jara vykrystalizovalo v jasnou podobu.