„Máro, tys po Třeboni celkem přibral, co?“ počastovala mě s úsměvem v cíli nejneoblíbenějšího závodu roku Mírova Anička. Mohl jsem jí vpálit, že ona zrovna také nemá ploché bříško. Žel na rozdíl ode mě je Anička v pokročilém stádiu těhotenství. Zato já dorazil do Kunratic v převlečení za husu…
Prokopský nočník je seriál tří krosových závodů za světel čelovek. Atraktivní věc, která nám docela přirostla k srdci, i když někteří kluboví souputníci se trochu bojí o své nožky (nebo tmy) a raději se poflakují kdovíkde. Každopádně i letos se v úvodním závodě v Klukovicích představila poctivá pětičlenná výprava.
Zatímco Ježkova tréninková divize rozšířená o Máru trhala hráze třeboňských rybníků, severojihozápadní mix svěráků v kouzelných podzimních kulisách řežského kaňonu zažíval vítězství, ponížení, radost i zoufalství.
Tenhle výlet se hodně povedl! Mirek počátkem léta přešel na detašované pracoviště trenéra Ježka a jal se pod jeho jeho přísným vedením polykat nechutné tréninkové dávky. Cíl byl jasný: premiérový půlmaraton zaběhnout zatraceně rychle.
Běh o únětickou 10 patří k závodům, kam se Svěrák rád a pravidelně vrací. Je to taky jeden z těch podniků, kde si libujeme nejen po stránce běžecké ale taktéž (nebo snad hlavně?) společenské. I letos na podzim jsme učinili každoroční tradici za dost. A stejně jako vloni i tentokrát nám počasí připravilo ideální podmínky pro oblíbené podzimní radovánky.
Znáte film „Moucha“ s Jeffem Goldblumem? To je takové to svěží dílko, kdy se DNA šíleného vědce nedopatřením smíchá s DNA hmyzu a z něj se stane strašně silný a nebezpečný monstrum… Ano, přesně takto jsme si zabzučeli na letošních Běchovicích.
Komu by se chtělo v neděli ráno vyspávat do dvanácti, když může vstávat v půl pátý? Zaběhnout si Gelita Trail Marathon v Heidelbergu, s převýšením kilometr a půl. Náležitě si užít krásné výhledy po okolí, poklábosit si s židem a k tomu si dát pár piv.
Poslední letní den zastihl náš oddíl v hnízdě babičáků poblíž Říčan, kam se pravidelně jezdíme účastnit trailového čtvrtmaratonu. Bývá to jeden z nejhezčích závodů sezóny a ani letošní ročník nebyl výjimkou.
V sobotu 8. září jsme po ranní petřínské vrchařině vyslali další, taktéž skromnou výpravu na druhý pražský mítink v témž dni – známý moloch Birell Grand Prix.
Běh na Petřínskou rozhlednu se objevuje v našem závodním kalendáři relativně pravidelně. Zároveň se zde ale v našich barvách schází obvykle relativně málo účastníků. Sice na Újezd vede tramvaj, ale brzký start v kombinaci s tím, že se jedná o běh do vrchu, svěráky moc netáhne.