Konec dobrý, všechno dobré

Obecné

Poté, co utichne podzimní závodní vřava, noří se Svěrák do nejklidnějšího období svého vegetačního cyklu. Úterní tréninky jsou komornější a Děkanka je pro ně většinou jen výchozím a závěrečným bodem, nikoliv místem, kde se odehrávají. Pár bláznů i v prosinci podlehne závodnímu mámení, takové počiny lze ale spočítat na prstech jedné ruky. A protože letos z termínovky vypadl oblíbený hostivařský Kamzoch a silvestrovský Jarda Štercl je už dle taxonomie našeho vedoucího statistika prvním závodem nového roku, zbývají pouze dvě události, ke kterým upínáme zraky – volební valná hromada a předvánoční pivní tramvaj.

Na čtvrtý místo mi nesahej

Závody

Ten víkend jsem závodit neplánoval. Ale co naplat, když jste zrovna v Bystřanech a okolo Doubravky – tedy asi tak 500 metrů vzdušnou čarou – se běží kultovní kros, který svého času startoval Emil Zátopek a vyhrával tu třeba Stanislav Hoffman. 73. ročník Běhu kolem Doubravky, což je zalesněná dominanta nad Teplicemi, kde jsme se se Svěrákem v roce 2013 rozklusávali před drážďanským půlmaratonem, jsem se rozhodl vyzkoušet na vlastní kůži.

Ještě nepatříme do kunratického železa

Závody

Nepěkně se psaly a četly reporty z minulých ročníků Velké kunratické. Loni to byla Velká kunratická tragická bez jediného osobáku, jindy pak zase kunratická patálie s probahněnými ambicemi. Po letošním 84. ročníku legendárního pražského krosu si naopak můžeme říci, že na Hrádku si ještě umíme dupnout. Hned pět osobních maxim, v to se ani snad nedoufalo.

Zářivé i pohaslé světlušky v Prokopáku

Závody

Podzim je oblíbené období běžců. Trénink se většinou zpomalí do klusání, aby unavená těla zregenerovala před další sezonou, výlety do barevné přírody pak zpestřují nejrůznější krosové pouťáky. Seriál Prokopský nočník, který jsme spokojeně okusili už loni, nám ani v aktuálním vydání nemohl uniknout.

Zichovecká podzimní poetika v mlžném posvatebním oparu

Závody

„Svět pod hladinou moře ztich. A z hlubin mezi korály zvolna stoupá Karel Zich,“ recituje Xavier Baumaxa. Zich, ztich, stoupá. Zichovec, ticho, stoupání. To všechno tam bylo. Vyrazil jsem si prvního říjnového dne do Zichovce, malebné vísky někde mezi Louny a čímsi. Výjimečně jsem si nic neplánoval, za ničím se nepachtil a nic neočekával. Cílem výletu bylo vyčistit si hlavu po jedné krupské svatbě, nasát atmosféru probouzejícího se podzimu a v klidu se proběhnout.

Jelena, Sergej a desítka

Závody

Celé léto – respektive od výletu do Jičína – jsem se v přípravě soustředil na Birell Grand Prix, kde jsem si maloval prolomení osobáku na desítku, který se mi podařilo letos už jednou posunout. V přípravě jsem nebyl sám, Míša zase měla v plánu udělat si letos první čárku, aby si udělala oko u šéftrenéra, ale především, aby si po delší době zase osahala závodní mumraj a nakopla se k jistě skvělým podzimním výkonům.