Mára si jednou pěkně odmakal práci „nad papírem“ a naservíroval mi libovej pytláckej pouťák přímo na stříbrným podnose, což se nakonec ukázalo jako naprosto přesné přirovnání. Hlásil, že v rámci běhů Olympijského dne našel kulhavou srnu – na vítězství v satalickém klání tam loni na pětce stačil čas lehce nad 20 minut. A tato anomálie následně ovlivnila podobu celého zápolení i titulek tohoto příspěvku.
Maratonská příprava dostoupila vrcholu. V úterý jsem si „užil“ kulminační trénink a pomalu se začalo zvolňovat. Abych ale neusnul na vavřínech a nevypadl ze závodního rytmu, naordinoval mi trenér o víkendu kratší rovinatý závod. Původně jsem koketoval s Ďábličákem, ale osud mě nakonec zavál domů na sever. Takže v době, kdy už Mára s Mírou vybíhali na trať, jsem ještě s rodinou v Black Horse vesele obědval. Vyhlédl jsem si proto Lázeňský běh v Lázních Toušeň, který začínal netradičně, ovšem pro mě ideálně, ve čtyři odpoledne.