Jeden víkend, tři závody a sedm pódiových umístění – v Ekospolu se tomu říká „to tu ještě nebylo!“. Masivní výprava 10 svěráků a svěraček vyjela pytlačit do Ostravy na tamní CityTrail. Jižáčtí šikulové Vojta s Valerií se vystříbřili při klání v Hostivaři a konečně novej Vojta zasvítil na desítce v Hradci časem pod 40 minut.
Závod v Ostravě jsme okoštovali loni s Honzou a Ondrou, kteří ve štafetách brali první místo. Právě úspěch štafety nás pro letošek inspiroval k sestavení mnohem masivnější výpravy (srovnatelné jen s výlety do milovaných Únětic). Sofistikovaně jsme poskládali po dvou dámských a pánských dvojicích a jedné smíšené štafetě, kde jsme si k Markétě půjčili ze spřátelené Slavie Janyse.
Původní plán srazu těsně před odjezdem vlaku nakonec krásné počasí a pověstná svěrácká žízeň posunuly do parku před Hlavním nádražím dobrou hodinku před startem mašiny. Příjemně jsme pobezďačili, lupli dvě tři pivínka a vzhůru do vlaku. S Ondrou jsme chytili do kupé prazvláštní maníky s ještě prazvláštnějšími zájmy v divných karetních hrách a biovýživě.
My jsme se věnovali svým zájmům. Ondra jakožto zkušený vlakový cestovatel a hrdý člen Billaklubu koštoval výhodně zakoupený německý riesling, já tušíc sobotní úspěch jsem se rovnou ponořil do milované Bohemky. Ve druhém vagónu intenzivně předslavoval Mirek, ač nejprve musel po ostatních cestujících amatérsky žebrat o vývrtku.
V Ostravě jsme přistáli po deváté, ubytovali se, stačili ztratit a znovunalézt Mirka a skočit ještě na předzávodní drink do Stodolní. V 11 večer se závodní skupina zkompletovala, když pozdějším vlakem dorazili Míša s majálesovou Eliškou a Honzou.
Před spaním jsme se ještě na pokoji posilnili poslechem Buty a spol. Noc se pak neobešla bez excesů, kdy chudák Irena neunesla mé a Markétino roztomilé chrupkání a nakonec se jala spát v kuchyni na zemi.
Ráno nám přichystalo ideální běžecké počasí, krásně jsme pookouněli, před startem nám na hlavami prolétly dva gripeny a mohli jsme se pustit do zdolávání haldy Ema a hlavně do tepání cenných kovů. Sázka na obsazení štafet nám vyšla špičkově. Honza s Ondrou suverénně ovládli mužskou štafetu, Janys s Markétou stejně tak kategorii smíšených dvojic.
Navíc Janys rozběhl Markétě tak famózně, že expředsedkyně dobíhala do cíle jako první žena, čímž zmátla pořadatele, kteří jí natáhli v cíli pásku pro celkovou vítězku. Příjemné faux pas, které Markéta hned čestně doznala…škoda, mohlo těch pódií být více.
V dámských štafetách jsme správně vsadili na vítězné duo Irena a Lucka, na druhé místo pak vyskočily Míša s Eliškou, která v závěru přebrousila konkurentky o pouhých šest sekund. Já s Mírou jsme si na trati moc nepošmákli, ale Mirkovi se nás podařilo po předávce vytáhnout alespoň na třetího fleka.
Totální žně, Pepa Melen do tlampače vyhlašoval jednoho Svěráka za druhým – vyšlo to přesně jak jsme si přáli. Pochopitelně úspěch jsme rovnou začali přiměřeně zkapalňovat v prostoru cíle, kde nás mimo Radegastu vyhřálo také sluníčko.
Postupně jsme se na rané odpoledne přesunuly na chodník před naším ubytováním, kde nám Honza zajistil kvalitní hudební produkci neopomíjející ostravské i světové hudební mágy a samozřejmě Láďu Křížka. Do pohárů se pak nalilo nějaké to šampaňské. To už s námi mohli popít i Ježour s Janysovým bratrem Lahváčem, kteří vyrazili do Ostravy „jen“ za zábavou.
Odpoledne jsme si zpříjemnili úžasnou prohlídkou Dolní oblasti Vítkovice, odkud byl díky počasí krásný výhled až na Beskydy.
S počínajícím večerem jsme neomylně zamířili do Stodolní nejprve na vynikající pljeskavicu do hladového okénka, a pak na neméně dobrý aperolspritz a další nápoje. Někdo pak třeba upadl, někdo vrávoral, ale ve finále jsme to řádně oslavili ve zdraví.
Ráno jsme se postupně rozprchávali zpět do Prahy, my pozdní odjíždějící jsme si ještě střihli výborný obídek v Karolině, kde nás zastihla i vynikající zpráva z Jižáku, o níž poreferoval Vojta, který s Valerií (snad aby trochu zmírnil naše ostravské popíjení) vyrazil na běh pojmenováný po nestorovi boje proti alkoholismu v českých zemích:
Na Jižáku, dokonce v našem domovském Hostivařském lese, se v neděli běžel 45. ročník Skálova lesního běhu, pojmenovaný dle běžce psychiatra a specialisty na léčení alkoholismu a též zakladatele první záchytné stanice. Těžko říct, kde se v nás vzala ta drzost se takového závodu zúčastnit, ale šli jsme do toho. Protože jsem včera absolvoval krušný silniční cyklozávod v Posázaví, nechtěl jsem dnes přepínat organismus a vybral si kratší trať o délce 5 km, stejně jako Valerie. Na start kratší distance se postavilo cca 15 závodníků a konkurence nebyla vypjatá, byť první kluk mi utekl hned v zalamováku na hrázi, nicméně pak na mě nikdo nedotíral a mohl jsem běžel v klidu a do kopce v cíli u ZOO koutku se šetřit. V cíli bylo hodně diváků a také hašteřící se čínské husokachny, které řvaly jako by je na nože brali. Valerie to napálila a běželo se jí výborně, klasicky jako klíště se zavěsila na čtvrtého muže a skončila mezi holkama také druhá. Připsala si i skalp Heleny Poborský z Kerteamu, které ale asi běžela jen tak tréninkově. Na to se asi historie ptát nebude, a ta svěrácká už vůbec ne.
Výsledky CityTrail Ostrava (12km):
Honza+Ondra 51:29, 1. místo
Markéta+Janys 55:49, 1. místo
Marek+Mirek 1:00:56, 3. místo
Irena+Lucka 1:01:30, 1.místo
Míša+Eliška 1:08:11, 2. místo
Výsledky Skálův lesní běh:
Vojta 21:33 (2.)
Valerie 24:19 (2.)