Do klání o vavříny v Kutné Hoře se vydali stabilní členové Valerie, Vojta, Honza, Mára a Míra a přidružený Filip. Počasí bylo proti loňsku velmi přátelské k běžcům, a i proto se všichni popasovali s nádhernou tratí ke své spokojenosti. Jediným poraženým dne se tak staly Vojtovy nohy, protože ukázal pověstný jižácký fištrón a vzal si na závod úplně nové a neozkoušené boty. Z cílové rovinky jsme tak odcházeli vyčerpaní, ale spokojení.

Po závodě jsme si všichni pogratulovali a nastalo napjaté čekání na výsledky štafet. Teoreticky jsme měli nejlepší čas, ale nebyli jsme si jistí, ani když se pro nás chystaly diplomy. Přece jen se na poslední chvíli může vždy dohlásit štafeta typu „Potkali se u Kolína… ve vlaku“ nebo „My hoši, co jsme doběhli v první desítce a zatím nejsme v žádném týmu napsaní“. Naštěstí to dopadlo a dlouholeté svěrácké čekání na úspěch v Kutné Hoře jsme ukončili.

V restauraci jsme příjemně probrali bafuňařinu s organizátory závodu a jsme rádi, že české běhání má takové nadšence, kteří organizují podobné závody s výbornou atmosférou. A nebyl by to závod s naší účastí, kdyby Sedlo něco nevzdal… Po deci medoviny rezignoval na to, co měl na stole před sebou, a Mára s Mírou mu museli pomoct, abychom neodcházeli s ostudně nedopitými skleničkami. Ke cti je mu třeba přičíst, že jako omluvu pozval oba na pisoár v Kolíně.

Zkrátka a dobře – výlet se vydařil a za rok jedeme znovu!

Miras

Výsledky zde