Do titulku jsem si půjčil „holušovské“ moudro, které bylo pro svěráky poslední zářijovou neděli více než přiléhavé. Nejstarší silniční závod v Evropě, vyhlášené Běchovice, slavil již 120. ročník. Po hříchu na start se nás poskládalo poskrovnu.

Oproti loňsku jsme oblékli svěrácký dres opět jen my s Honzou. Sice nás doplnil ještě pan doktor Ježek, ovšem vzhledem ke své účasti v mistrovské části závodu (Běchovice jsou silničním mistrovstvím republiky na 10 km) se prsil v trikotu se slávistickou hvězdou na hrudi. Nutno podotknout, že po výsledku odpoledního derby to nebyl ten nejpitomější dres, který mohl toho dne obléct.

Do Běchovic jsme se samozřejmě dopravili vlakem, řádně se protáhli, rozklusali a mysleli si na výborné časy. Mě s Ježourem trochu trápil plný nos a trochu toho kašle, ale věřili jsme, že tohle nás nepřibrzdí.

V nádherném (na závod možná až moc teplém) počasí nás však ve druhé části trati přibrzdila vlastní troubovitost, jelikož každý pako ví, že Běchovice se rozhodují až ve druhé půlce, kdy se musíš popasovat s nechutným „hrdlořezákem“ a posledních 2,5 km se tak jen táhneš do kopce.

My jsme shodně na hranici svých možností prolétli fanfarónsky první pětku a následně jsme se jali proklínat, protože sil v boji s kopcem nezbylo mnoho. Ve finále jsme ale z cíle odcházeli poměrně spokojeni. Až na Ježoura, který se v mistrovské části umístil 36. a trousil, že když to není umístění v první desítce, tak je to propadák. Na první desítku mu chyběly hubené čtyři minuty.

Honza se s časem těsně nad 37 minut dokonce dostal na 5. místo v kategorii 30-34 let, já jsem alespoň z loňského času stáhl minutu.

Po závodě jsme již krásné počasí ocenili podstatně více a vydali se na Tour de Žižkov, protože dokončený běh a moje narozeniny si nějakou tu sklenku zasloužily.

Jak se stává ve Svěráku zvykem, pozávodní účast je podstatně vyšší než účast závodní a šmahem jsme se rozrostli o Míšu, Markétu, Elišku a Mirase. Příjemné pivní menu jsme odzátkovali tradičně ve Slovanské lípě, abychom následně na terase památníku na Vítkově plynule přeřadili na aperol a gin tonic. Nevynechali jsme ani procházku na Parukářku, kde nám udělal společnost pan burčák a vše jsme zakončili večer v sauně na Olšance, protože regenerace musí být poctivá.

Čeká nás teď říjen a s ním především milované Únětice a také výjezd do Drážďan, kde se mj. hrdinka Irena popasuje s maratonem! Tak ať to běží!

Marek

Výsledky:

Ježour 36:33 (17:32), v absolutním pořadí 66./ 2767

Honza 37:04 (17:37), 79./2767

Marek 46:00 (22:01), 664./2767