„Mělo tě to trknout hned při rozklusu, vypadal líp, skákal si jako kamzík, zatímco tys funěl a hekal.“ Stojím u kufru auta, jen tak v mokrejch slipech uprostřed sídláku v Čimicích a hlavou mi táhnou podobné myšlenky. Je úterý 18. dubna, dost zima, fouká a SK Svěrák právě ukončil další ze svých vydařených vystoupení.

Na start krosu v místním lesíku se dnes odpoledne k 53 závodníkům postavilo i kvarteto mužů ve fialovém: Ježek, Měchura, Píša a Sedláček. Někdo si chtěl jen zpestřit tréninkovou rutinu, někdo se chtěl dostat do závodního tempa, někdo si chtěl jen udělat žízeň. Já měl jediný cíl. Porazit Sedláčka. Ukázat, kdo je tady po Pavlištovi pánem.

Žádný velký ciráty, rozběhat, protáhnout achilovku, vyčurat, vysmrkat, svlíknout a rychle na start. Začalo se pěkně zostra, tak jak se na necelou šestku patří. Sedlo šel hned do špice, odvážně, vykašlal se na balík funící mu za zády a směle se vydal stíhat Wohla a Procházku, papírově jasného favorita. Já se obezřetně držel vzadu, majíce na paměti pravidlo, že platí jen pořadí v cíli. Jen jeden běžec přede mnou mne zajímal a já ho pomalu dotahoval. Pomaličku, krok za krokem, hlavně nespěchat, nezahltit plíce a nezalejt stehna.

Trať vedla lesem po měkké pěšině, četnými zákruty a asi po dvou minutách začala stoupat do táhlého kopce. Tohle byla moje chvíle! Začal jsem Sedla dotahovat! Naše dištanc se zkrátila a já začal rozeznávat jednotlivé trojúhelníky v různých odstínech šedé a fialové na tom překrásném dresu. „Už tě mám, jseš lichej, teď ti začnu sípat do ucha, poflušu tě, párkrát ti zavadim zezadu o patu“ opakoval jsem si manuál pro střední tratě a dotáhl se na délku kroku za svého soka. Ale předseda se nedal.

Běžel nádherně. S klidem. Lehce. Profesorsky. Netrvalo to ani pět set metrů a mně došlo, že tentokrát to jsem já, kdo bude hrát druhé housle. Můj krok neznatelně ztěžkl, rytmus dechu zrychlil a nádech se změlčil. Jen tak tak jsem se držel v závěsu za svojí kořistí a pak to přišlo. Krátký, sotva znatelný mírný kopeček, změna rytmu a ejhle, z kořisti se stal lovec. Moje plány se začaly sypat jako domeček z karet. Dva kroky, pět metrů, deset vteřin a najednou se mi fialový dres míhal kdesi mezi stromy vpředu jako nějáký vzácný motýl.

A bylo hotovo, dobojováno, ani ne po půlce závodu. Teď už jen neprodat kůži lacino a nenechat se dohnat nějákým dědkem nebo natož pak bábou. Sedlo proběhl cílem na krásném druhém místě a postaral se o to, že pouťák v Čimickém háji byl pro Svěrák triumfem. Ondra devátý v solidním čase a Mára deset míst za ním v umístění odpovídajícím výkonnosti.

„No nic, ve sportu to tak chodí, jednou jsi dole, jednou nahoře. Musíš víc trénovat.“ Ohlídnu se, jestli někdo nejde po ulici nebo nečumí z balkónů paneláku, bleskově vystrčím zadek a oblíknu se do suchejch trenek. Za deset minut už sedíme všichni ve výčepu a ťukáme si Slavkovským pivem. Tak na Tebe, Honzo, dneska jsi byl lepší..

Ježek

Foto: © Elena Truhlářová

Výsledky: Běh Čimickým hájem – 5,5 km (kompletní zde)

Svěrák	Čas	Umístění
Sedlo	20:24	2.
Ježek	20:45	4.
Ondřej	22:15	9.
Mára	25:15	19.