Konečně venku panuje pořádné léto a teploty pravidelně šplhají nad hranici 30 stupňů. To jsou samozřejmě ideální podmínky pro závodění. Ve vedrech se navíc nejlépe běhá do kopců, proto jsme už podruhé zařadili do termínové listiny Kros Zdiby – Klecany.

Pravidelní čtenáři našeho digitálního věstníku si možná vzpomenou na mé loňské rozprávění, v kterém jsem se jednak opřel do Davida, jenž mi mou účastí vyfoukl medaili. A také jsem kritice podrobil styl moderace Standy Bartůška. Myslel jsem si, že se má filipika ztratí v moři internetového balastu, bohužel škaredě jsem se zmýlil. Standa si text pročetl, a tak mě měl hned od začátku na pomyslné rétorické mušce.

Oproti loňsku jsme se tentokrát dopravili na místo v podstatně hojnějším počtu. Nasadili jsme hned čtyři běžce do hlavního závodu a k tomu jsme složili i štafetu (napřesrok bychom mohli dostat na start i ženy). Startovní zázemí se nachází u přívozu v Klecánkách, což není zrovna dopravě nejdostupnější část Prahy. Autobus v 6 ráno jsme vzdali, a tak se každý dostavil na místo dle svého uvážení: někdo vlakem, jiný přiběhl a největší část dorazila na kole. Jen liberečtí masňáci Sedlo s kustodem Kájou přijeli vozem.

Vyzvednutí startovních čísel proběhlo bez potíží, Ježkovi dokonce moderátor popřál k svátku. Při rozklusu jsem cítil docela zatuhlé nohy po cestě na kole, přeci jen jsem bicykl vytáhl z garáže letos poprvé a navíc jsem si myslel, že cesta do Klecánek bude cca o 10 kilometrů kratší. Nevadí. Moc dlouho jsme neokouněli a šlo se na věc. V začínající výhni jsme krátce po půl jedenácté vyrazili vstříc malebné, ačkoli pekelně náročné trati. Zdibský kros se běží na tři okruhy, to znamená, že se člověk musí třikrát vyškrábat z údolí Vltavy a třikrát absolvovat i smrťácký seběh. Také to ale znamená, že závodník třikrát probíhá prostorem cíle, kde běžce vtipně povzbuzoval zmiňovaný Standa Bartůšek. Tedy jak koho. Zatímco jiní byli hnáni do dalších kilometrů, mně se moderátor mstil a byl jsem srážen komentáři typu: „Nyní probíhá běžec, jehož jméno ani není nutné zmiňovat“. Vše však bylo míněno v žertu a v cíli jsme si se Standou mohli dát i usmiřovací selfíčko.

Co se týká sportovních výkonů, parádní formu prokázal Sedlo, kterému vrcholí příprava na dráhovou desítku. Zbytek Svěráku si namazal na chleba jak horký máslo, když překvapivě smáznul i loňského vítěze Davida. Davidovi obecně závod moc nechutnal a do cíle doběhl zkroucený jak špona, ale Ježka si za zády pohlídal. Já se oproti loňsku zlepšil o 2 minuty, což mě potěšilo. V kategorii se Svěráci hezky seřadili za sebe od třetího do šestého místa.

Vyhrát je vždycky skvělé, parádního sukcesu tak dosáhla i naše štafeta Pekelných satanů ve složení Mára a Novej Vojta. Naprosto rozdrtila konkurenci na trati a místním děckám vůbec nenechala čichnout. Jeden by si řekl, že takový způsob pytlačení je už trochu moc, my ovšem ve Svěráku razíme heslo „každá medaile se počítá!“ Mára si tak nenechal zkazit radost ze svého prvního běžeckého triumfu.

Po vyhlášení jsme každý nasedli na svůj dopravní prostředek a posunuli se pár kilometrů proti proudu Vltavy, kde má pobočku Poctivý výčep, jehož „matku“ jsme ke spokojenosti okusili po závodě v Čimičáku. Kros jsme tak spláchli několika žejdlíky piva a zajedli specialitami z místního grilu. S výhledem na Vltavu se sedělo a pilo hezky, ale tentokrát jsme zakončili pozávodní rozpravu ve stavu jako lidi. Zdibskému krosu jsme vzdali pochvalu: tratí, zázemím i organizací se jedná o závod na vysoké úrovni, kam se určitě za rok opět vrátíme.

Ondřej

Výsledky Kros Zdiby – Klecany: 6,8 km (kompletní zde)

Svěrák	Čas	Celkově	V kategorii
Sedlo	27:51	4.	3.
David	28:54	5.	4.
Ježek	29:09	6.	5.
Ondřej	30:47	9.	6.

Výsledky Kros Zdiby – Klecany: štafeta 3x 2,3 km

Tým	Složení	Čas	Celkově
SK Svěrák – Pekelní satani	Mára + N. Vojta	32:00	1.