Do Veltrub se vracíme každým rokem velmi rádi. Zdejší meeting nabízí na výběr vytrvaleckou desetikilometrovou trať a také mílařskou čtyřku. Kromě závodního zápolení jsou pak na místě k dostání skákací hrady, klobásy a samozřejmě pivo. Tady podnik přesně podle našeho gusta.

Vzhledem k výše popsanému je zřejmé, že obvykle se do vísky poblíž Kolína vydáváme v hojném počtu a také jsme si odsud odvezli už slušnou porci medailových umístění. Letos se ale většina svěráctva potloukala všude možně, jen ne na hřišti Čechie Veltruby. Na závod se vypravili jen belgičtí výletníci, neboli malá šnekolendparta: já, Honza a Mára. Lidskou posádku doplnila pak čtyřnohá Meruna.

Za zvuků Tublatanky nás Márova Discokára dovezla do Veltrub s příjemným předstihem, takže jsme kromě registrace a rozklusu stihli i lehce pookounět a prohodit pár přátelských slov s Bodiho rodiči. Náš příjezd neunikl ani pozornosti pořadatelů, kteří už se začali třást, že jsme opět přišli vyžrat ceny jak kobylky. Pana starostu jsme však uklidnili, že letos jsme na místě v početně slabé sestavě

S Honzou nám do tréninku pasovala mílařská trať, která tradičně nabízí i možnost stoupnout si na bednu, jenže letos to nemělo být úplně zadarmo. Ve startovní listině jsme zahlédli jméno pana Loudy, který předloni rozsekal Mirase na nudličky. Hodně nebezpečně vypadal při rozcvičování i jeden triatlonista, jehož zelené číslo na hrudi také značilo účast na „čtyřce“. Holt nebylo nad čím špekulovat a do trati jsme se museli pustit pěkně zostra.

O ostrém běhu se dá mluvit hlavně u Honzy, který potvrdil formu a doslova zamáznul zbytek startovního pole a v traťovém rekordu závod suverénně ovládl. Já se první polovinu tahal s panem Loudou, po obrátce jsem ho chtěl psychicky nadeptat a nastoupil jsem. Můj nástup měl ale jepičí život, naopak soupeř se mi začal ve druhé polovině trati postupně vzdalovat. Ale s časem i konečným třetím místem jsem byl navýsost spokojen. A i Mára překvapil. Ačkoli šel do desítky trochu skepticky, nakonec stlačil svůj čas k slušným čtyřiačtyřiceti minutám, přičemž málem lupnul i pana Hodbodě.

V zázemí jsme se pak věnovali pití piva a vyčkávání na vyhlášení. Svěrák zdejší obyvatele zřejmě straší ve snech, protože starosta se neopomněl při předávání cen na ženské čtyřce zmateně optat vítězky, zda není z našeho oddílu. Samozřejmě neúčasti ženských kolegyň je velká škoda, protože medaile na čtyřce i desítce letos visely docela nízko. Navíc jsme si po převzetí cen mohli s Honzou opět pochvalovat, jak je zdejší závod bohatý. Kromě diplomů a medailí jsme si totiž domů odváželi i šampáňa a sady postřižínských piv.

Po vyhlášení se většina místních odebrala na oběd, tím jsme si mohli užít koncert místních „Kabátů“, kteří se dříve jmenovali Pět chlapů v chalupě a letos změnili svůj název (bohužel nevím jak, protože jsem zpěvákovi moc nerozuměl). Jejich set byl tradičně kvalitní. Kromě teplických bardů neopomněli zahrát ani Kaťáky nebo Hrobaře.

Z Veltrub jsme se tak vraceli opět spokojení. Hřála nás radost z kvalitních výkonů ale samozřejmě i z medailových umístění. Veltrubští se už teď mohou obávat, že napřesrok sem určitě opět zavítáme.

Ondřej

Výsledky (kompletní na stránkách obce Veltruby)

Vletrubská čtyřka

Svěrák	Čas	Pořadí
Honza	12:11	1.
Ondřej	13:04	3.

Veltrubská desítka

Svěrák	Čas	Pořadí
Mára	44:18	24.