Silvestrovský běh Jardy Štercla není žádná legrace

Závody

Tradiční tečku za kalendářním rokem obstarává ve svěrácké termínovce Silvestrovský běh Jardy Štercla. Oproti loňské klendře, jsme si letos mohli užít doslova jarní podmínky. Teploty se totiž pohybovaly okolo příjemných 10 stupňů nad nulou.

Jak už tomu bývá, před startem jsme se sešli v lehce apatické náladě. Tradiční chmurné řeči lamentující nad formou podtrhly vánoční svátky a spíše než historky o povedených trénincích jsme tak sypaly příběhy o tom, kterak jsme se kdy, kde a jak přejedli či přepili. Při registraci jsem si neodpustil fór, zda by mě pořadatelé nepřiřadili raději k veteránům. Po Vánocích a předešlé sérii firemních večírků jsem se totiž opravdu cítil poněkud biologicky zestárlý. Obratem mě však zpražil přítomný rozhodčí Frček: „Běžet můžete, ale nebudete klasifikován! O to se postarám!“ Raději jsem tedy zanechal šprýmovaní a držel hubu.

Při převlékání jsem byl rád, že jsem prošel takzvaným Márovým testem – tedy že jsem přetáhl dres přes břicho. S trochu lepší náladou jsme mohli vyrazit fandit holkám, které se vydaly na trať jako první. Markéta si nevzala k srdci předzávodní varování, že nikdo nesmí být na bedně, protože pozdní vyhlašování mohlo ohrozit náš včasný příchod do Vinohradského pivovaru. Přesto její bronzová příčka udělala radost. Eliška pak prokázala morál, když si po sobotní osmadvacetikilometrové štafetové čalamádě střihla i Štercla (její štafetová parťačka Irena přišla aspoň fandit, stejně jako linej Vít a zraněný Filip). Cibuli ve finiši sice oloupala zhruba devítiletá holčička, ale aspoň jsme tím získali humorné téma k následujícímu hospodskému rozboru.

Mužská sestava se rozhodně medailového umístění bát nemusela, naši elitní běžci se poflakovali kdovíkde a na trať jsme vypustili jen závodníky druhého sledu. Čelo nám hned po startu uteklo a už jsme si mohli zazávodit jen já s původním Vojtou mezi sebou. Poté, co jsem celou trať povlával pár desítek metrů za světáckým kolegou, jsem zkusil zaútočit aspoň v posledním stoupání a na chvíli soka předstihl. Vyčerpán stíhací „jízdou“ jsem ale nakonec ve finiši s přehledem podlehl. Tyhle rychlý krátký tratě prostě nejsou nic pro mě a Vojta mi v Riegrových sadech práší kožich pravidelně. Oba nás ale potěšilo zlepšení zhruba o čtvrt minuty oproti loňsku, což se na „trojce“ počítá. Nedlouho po nás doběhl i Mára, který si posunul maximum dokonce o 40 vteřin!

Po doběhu jsme nelenili a rychle otevřeli teplající sekty, jimiž jsme se předem vybavili. Kolegiálně jsme počkali, až Markéta převezme diplom, a pak už jsme si to šturmovali směrem k Vinohradskému pivovaru. Tam jsme se cítili o dost jistější než na trati a za vtipného klábosení poobědvali a několika žejdlíky místního piva spláchli poslední letošní závod. Tak ať to v novém roce pořád tak pěkně a vesele běhá!

Ondřej

Výsledky (kompletní zde)

Ženy (1,35 km)
Svěračka Čas Umístění v kategorii
Markéta  5:30 3.
Cibule (Eliška)  6:13 7.
Muži (3,4 km)
Svěrák Čas Umístění v kategorii
Původní Vojta  12:43 14.
Ondřej  12:45 15.
Mára  14:02 22.