Během května měl náš oddíl půlkulaté výročí, ale oslavy ustoupily důležitějším či radostnějším událostem. Proto padlo rozhodnutí připomenout si pět let od založení oddílu v Klánovicích na sabzáckém Běhu Vidrholcem. Tento libý podnik má své místo v naší historii, neboť jsme tam poprvé veřejně prezentovali dresy od Atexu.

I já, nyní sváteční závodník, jsem využil blízké polohy pracoviště u libeňského nádraží a v zamračeném čtvrtečním odpoledni jsem se připojil k početné výpravě směřující z Masaryčky do Klánovic. Během dne, kdy Prahu vytrvale skrápěl déšť, to se závodem vypadalo nahnutě, ale pár hodin před startem se vyčasilo a poprvé v historii našich účastí (podle věstníku 2013, 2014, 2016 a 2017) panovaly přijatelné klimatické poměry (v minulých letech nás na trati vždy sužovala krutá vedra).

Předzávodní dění nenabídlo žádná překvapení, svižná registrace, převlíkačka mezi stromy, okounění, rozklus atd. Kromě jednotných fialových dresů pozornost přítomných získala především agilní Meruňka, která doprovázela Míšu, jež kustodila ve startovním prostoru. Marek s Ondřejem dokonce služebně mladším členům nabízeli své rezervní staré dresy a nebohý Marek si tak vysloužil Ježkovy kritické poznámky ohledně použité aviváže. Oproti slibu učiněnému na valné hromadě si Míra nakonec oblékl trenky, čímž zklamal místní publikum.

Závod proběhl rovněž očekávatelně. Našim vlčákům, kteří se už ve vlaku mezi sebou špičkovali, nedorazila konkurence a v pořadí David, Honza, Ježek obsadili medailové posty. Ondra se takticky vyhnul nepopulární bramboře a doběhl si pro pátý flek. Vzápětí se do cíle dovalili i Míra a Mára následovaní Markétou, jež uzmula prvenství ve své kategorii a celkově skončila mezi ženami druhá. Potěšující je, že si všichni kromě mě, Sedla a Ježoura zlepšili osobáky, za povšimnutí stojí vyrovnanost Markétiných výkonů, jejíž časy ze čtyř pěti účastí oscilují v rozmezí 25:43 – 25:53.

Já jsem si žádný zásadní výkon nepřipravil, holt nebylo z čeho brát. S Markétou jsem držel kontakt akorát vizuální, načež mi pláchla do dáli, sabzáčtí veteráni, s nimiž jsem se tahal v první půli závodu, si mě jeden po druhém natřeli, předběhnutí Krejzy v cílové rovince nemůže být ani tou slabou náplastí. Nakonec jsem uhájil holou čest a doběhl pár sekund před Eliškou. Jelikož závodní forma je veškerá žádná, alespoň jsem si po dlouhé době čichnul k závodní atmosféře lesa po dešti a vyčpělého potu, opět narazil na známé jevy (Výčepák od Baštů, ryčné projevy Hekající báby, valící se Krejzič) a obecně seznal, že zde je svět stále v pořádku.

Po doběhu jsme s Márou razili progresivní přístup k regeneraci, přeskočili jsme výklus a ještě s Míšou a Meru vyrazili rovnou k nedalekému podniku U Daschů, abychom se řádně zavodnili. Po cestě jsme byli svědky málem posledních životních okamžiků cca 50letého cyklisty bez pudu sebezáchovy, který málem skončil pod koly projíždějícího auta a motocyklu. Paní řidičce, jež dotyčného pána oprávněně zpražila několika jadrnými výrazy, jsme byli připraveni poskytnout podpůrné svědectví a zachránit ji tak před kriminálem. Naštěstí vše dobře dopadlo a pánovi jsme nakonec popřáli lepší rozhled na životních cestách (a hlavně křižovatkách).

V restaurantu tradičně proběhlo řádné pozávodní hodnocení, k němuž se připojili Vít a dvě osoby dámského pohlaví z tzv. Davidovy stáje. Probíral se probíhající mundial, akademické výkony nové ministryně spravedlnosti, pomlouvali se nepřítomní členové a členky a tak podobně. Taktéž došlo na závodní kalendáře a budoucí podniky, ze kterých vyčnívají alpský maraton (Veselík) a 24hodinovka na Kladně (novej Vojta). Účastníkům přejeme úspěch, hezký sportovní zážitek a kvalitní zdravotní pojištění, které zabrání díře do rodinných financí. Ondra poskytl pár statistických detailů ze své svatby a kolektivně se zalepovala některá bílá místa a nejasné okamžiky z průběhu svatebního večera, jichž naštěstí nebylo tolik jako na předsvatební rozlučce. I zde, zdá se, čas zahojil četné a hluboké rány, a protentokrát skupinové terapie na téma „Mladí muži na prahu třicítky nemohou uvěřit svým skutkům“ zůstalo okolí ušetřeno.

V průběhu živé debaty proběhla štamprlková runda, které dominovalo několik čertíků, a Honza vystřihl krátký dojemný projev tzv. od srdíčka. Na rozdíl od Míry Marek splnil slib z valné hromady a přednesl svou vydařenou poému, za kterou sklidil zasloužený potlesk. Veselík coby veterán mnoha veselek oblažil obecenstvo výkladem o mexické pěsti a poté se vytratil do noci, aby nazítří odvezl rodinu do Rakous. Po dalším přísunu pivíček a čertíků následoval hladký přesun do příměstského vlaku, který byl usnadněn přísunem několika kelímkáčů na cestu. Během cesty jsme Vítovi, který vidí vlak tak akorát z rychlíku, vysvětlili systém fungování pásem MHD a ušetřili mu drobný obolos. Míša úsečně zpražila vláčného Honzu a Ježour si kompenzoval deficit lásky roztomilým mazlením se s Merunou a kontemplací nad puštěným Tuláckým ránem.

Po dosednutí na Masaryčce Marek, který pracuje poblíž, ukázal zbytku týmu novou vyhlídkovou platformu na staveniště budoucího impéria mamonáře Dospivy, aby nás pak zavedl do blízkého pajzlíku, který překvapil poměrně širokou nabídkou piv z malých pivovarů. Kvůli nedostatku místa jsme byli nuceni zaujmout polohu na stojáka u vchodu. Z doktora vypadl operační plán na zítřek (nějaká ta endoprotéza a další rutinní zákroky), tudíž jsme se napili na zdar a ti nábožnější z nás se i pomodlili za pacienty, co se ocitnou pod kudlou. Další témata už mám trochu v mlze. Na závěr si ještě Markéta s Vítem zažili zklamání, kdy je gastarbeiter ve službách Uberu nepustil s kelímkáčem do svého vozu, čímž byli nuceni ještě jednou využít služeb MHD. Oslavy 5. výročí založení bych tedy považoval za vydařené.

Radek

Výsledky (kompletní zde)

Svěrák/čka	Čas	V kategorii/Celkově
David	20:29	1./1.
Jan S.	20:57	2./2.
Jan J.	21:36	3./3.
Ondřej	21:55	5./5.
Míra	22:48	6./7.
Mára	24:30	11./15.
Radek	27:14	15./27.
Markéta	25:43	1./19.
Eliška	27:25	2./28.

Kustodi: Míša, Meruna