Tenhle výlet se hodně povedl! Mirek počátkem léta přešel na detašované pracoviště trenéra Ježka a jal se pod jeho jeho přísným vedením polykat nechutné tréninkové dávky. Cíl byl jasný: premiérový půlmaraton zaběhnout zatraceně rychle.
Jako závodní destinaci zvolil Třeboň, kde se v půli října konal premiérový ročník Třeboňského půl i plnotučného maratonu. Pořadatelé slibovali nádherně rovnou trasu v lesích mezi rybníky. Nelhali.
Představa výletu na jih Čech mě nadchla, čili jsme se s Ježourem přihlásili taky. S ambicí se tam jen tak proběhnout a užít pak města…žel má záhadná podzimní forma způsobená zřejmě kombinací maďarské a italské tréninkové školy měla za následek, že jsem do Třeboně dorazil ještě namyšlenější než do Běchovic. S nehorázným cílem posunout si osobák o víc než tři minuty pod hodinu a půl. Ježour mi k tomu měl asistovat jakožto elitní vodič.
Předzávodní tréninkové testy mi vyšly perfektně. Od předsedy jsem navíc v týdnu vyfásl na hlídání Meruňku, čili jsem jak trojku na skorokrev tak i stupňovanou desítku zvládl na pohodu i se psím parťákem. Hrozně jsem se do Třeboně těšil.
Dorazili jsme tam s Ježourem, jeho milou a ještě kamarádem Ondrou v pátek v podvečer. Paní Ježkovou čekal taktéž půlamaraton, Ondra se chystal na svůj první maraton. Veselíkovic kompletní rodinka již byla ve městě. Příkladně jsme se proklusli před večeří, kde jsme do sebe naházeli těstoviny a já pochopitelně pizzu. Trochu mě mrzelo, že jsem popil zbytečně málo velmi dobrých piv z Pivovaru Žumberk. Hlavní odměnu jsem si však nechával na pozávodní veselí.
Před spáním jsme ještě zhlédli Komando a já mohl spát s pocitem, že budu na trati silnej a neohroženej jako Arnold. V sobotu ráno lehká snídaně, trocha vyválení se ještě v posteli, rozklus, protažení a šlo se na věc. Počasí ideální, Ježour jakožto vodící parťák taktéž řádně nahecován. Mirek cílící na čas hodina dvacet pět se pak dohodl spolupráci těsně před výstřelem s pár dalšími chrty.
S panem doktorem jsme se rozhodli pro očuchání formy využít pro prvních pět kilometrů vodiče na hodinu třicet s plánem, že pokud to půjde, trhneme se od něj. Běželi jsme pohodlně v balíku s dalšíma cca deseti chlapa. Vodič udělal na prvních třech kilometrech trochu strejčka na cílový čas a pak držel konstantní tempo. Před občerstvovačkou na pětce jsme se museli rozhodnout. Ježour jen hlesl: „Kašlem na ně?“ Cítil jsem se silnej až nevybouřenej, čili jsem souhlasil.
Trhli jsme se od skupiny, která se odběhla občerstvit. My s Ježourem jsme pojali filosofii, že při půlmaratonu se občerstvují jen poserové a začali slovy Ježka „sklízet“. Mírně jsme zrychlili, až mě Ježour musel krotit. Byl jsem hladovej a šlo to holt samo. Po cca kiláku jsme dotáhli jednu dvojici, kterou jsme přejeli jak vlak. Pak jsme asi dva kiláky stíhali typa, který zezadu vypadal jako Čurďák. I toho jsme pak zchroustali jak mrkev. Desítkou jsem probíhal v osobáku. Před obrátkou v půlce trati nás už míjel Mirek, který taky vypadal perfektně.
Plán byl druhou půlku minimálně udržel tempo, ideálně zrychlit…zrychlili jsme. Neskutečně krásně se běželo. Nádherný vzduch, perfektní trať a hlavně žádná fatální krize. Trochu mi padal motor až 18. a 19. kilometr, ale jen v řádu tří čtyř sekund na kilák. Nejpomalejší kilometr jsme ve finále měli na první pětce ještě s vodičem za 4:14. Čerstvý osobáček na desítku jsem tak hned druhou desítkou ještě o pár sekund vylepšil 🙂
Poslední kilák už jen Ježour zavelel, že teď ho potáhnu já. Poslechl jsem jako pejsek a vyškrábal poslední síly na zrychlení. V cíli to byla ohromná radost z času, kterým jsem dosavadní osobák smáznul skoro o pět minut. Čekal tam na nás navíc nadšenej Mirek, který svůj cíl vysněný cíl prolomil o deset sekund.
Za to jak strašně dřel si taky nezasloužil nic jiného. Respekt má Mirek i za to, že se od asi osmého kilometru lopotil trasou sám, v poslední čtvrtině mu sice šťávička ubývala, ale náskok neprohospodařil. To já bych bez Ježoura těžko sám na trase mačkal takovej čas.
Bylo jasné, že oslava bude velkolepá. To navíc i Ježourova milá splupla závod v novém osobáku. V restauraci tak nebyl důvod si mimo piva poručit i aperol. Já jsem šel pak vyhlížet do cíle maratonce Ondru. Plánoval to na čtyři hodiny, ale o patnáct minut přetekl a šokujícně hlásil, že to bylo strašně dlouhý 🙂
Po oddechové procházce jsme vzali v podvečer útokem místní pivovar, který sousedí s mufloním výběhem. Popili jsme velkoryse a s nocí jsme se ještě přesunuli na lokální dydžinu na láhev povinné Bohemky. Chutnala skvěle, jen místní DJ nám odmítl zahrát Janka Ledeckého – jediná kaňka na celém víkendu.
Sobota se nepodařila jen nám, ale i naši kolegové dokonce medailově zářili v závodě v Řeži, kam se sestěhoval předseda. brzy se o tom taktéž dočtete. S podzimním ochlazením nás teď čeká především soustředění a pak nemilovaná Velká kunratická. Tak ať to běhá, resp. běhá rychle!
Výsledky Třeboňský půlmaraton (kompletní zde)
Svěrák | Čas | V kategorii | Celkově |
Mirek | 1:24:50 (PB) | 16. | 20. |
Marek | 1:28:20 (PB) | 24. | 32. |
Ježour | 1:28:21 | 25. | 33. |