Počátek července znamená ve svěráckém kalendáři výlet směr obora Hvězda, kde se krouží Dvě kola při zdi. Oproti loňským účastem, kdy to ve startovním poli našimi dresy moc nehýřilo, se zdolávat dvojmo nepěkný zalamovák vydala velmi slušná sestava. Jako kustodka nás navíc doplnila Mírova nastávající, jejich nové štěně a tradičně již také Sedláčkovic Meruňka. Nutno podotknout, že Meru s námi byla již na třetím závodě, co by za takovouto čilou závodní účast dali Radkové, Čurdové a jiní…
První červencové úterý členové Svěráku namísto na dráhu vyrazili závodit do nejmenšího z triády významných jihoměstských lesů – do Milíčáku. Tento pohádkový hvozd, možná jeden z vůbec nejmalebnějších v Praze, totiž kromě skřítků a bludiček hostí i závod O Milíčovského běžce. Pořádá jej triatlonová TTT parta.
Konečně venku panuje pořádné léto a teploty pravidelně šplhají nad hranici 30 stupňů. To jsou samozřejmě ideální podmínky pro závodění. Ve vedrech se navíc nejlépe běhá do kopců, proto jsme už podruhé zařadili do termínové listiny Kros Zdiby – Klecany.
Shoda okolností tomu chtěla, že jsme se už druhý víkend za sebou vydali do Polabí. Po Městském běhu Brandýsem a Starou Boleslaví měla tentokrát prověřit naše nohy Jenštejnská pětka. Tento závod jsme již před dvěma lety okusili a nedopadlo to vůbec dobře. Takže bylo co napravovat.
Zatímco naplno zuřila sezóna jarních klasik, část Svěráku se vydala za sluncem na jih. V cyklistickém ráji na hornatém Tenerife se v té době konal i běžecký závod Carrera montaňa de Guía s obludným převýšením 700 m na 14 km.
Vždy se na našem kunratickém vystoupení daly najít aspoň nějaké světlé momenty. Tentokrát nám ale tradiční závod ukázal svou nevlídnou tvář, z devíti přihlášených svěráků a svěraček si totiž letos ani jeden z nás nepřipsal osobák. To se stalo za celou historii klubu poprvé.
Náš SK se v půli září tradičně vypravil na východ od Prahy na šestý ročník Babického trailu. Tento námi velmi oblíbený podnik se vždy odehrává v příjemné DIY atmosféře a ani letos tomu nebylo jinak.
Velká kunratická – všemi nenáviděná, ale prostě povinná. Na prestižní listopadový podnik se netěší asi skoro nikdo, ono jen málo psychopatů si libuje ve šplhání po čtyřech do kopců, proskakování potoků a smrticích sebězích. Ale i po loňském fiasku jsme se opět na jih Prahy vypravili.
Babický trail patří mezi velmi oblíbené závodní zastávky oddílu SK Svěrák. Kvůli termínové kolizi s ústeckým půlmaratonem to dlouho vypadalo, že letošní účast fialovo-šedých barev bude spíš zoufalá (potažmo dres na startu obléknu úplně sám), nakonec se ale na místo dostavila celkem důstojná skvadra.
Svěrácký kalendář jasně říká, že není listopadu bez Velké kunratické. Ani letos tomu nebylo jinak, tentokrát jsme ovšem ověřili platnost starého přísloví – Nikdy nevstoupíš do téhož potoka, ani kdybys jím třikrát proběhl.