Mohlo by se zdát, že jsme si ve Svěráku dali novoroční předsevzetí: v roce 2019 běhat rychle a vyhrávat. Hned zkraje roku jsme totiž opanovali Novoroční lampiónový běh na golfovém hřišti v Hostivaři. Oproti loňsku se Svěrák dostavil v silné a početné sestavě a bral medaile hned v několika kategoriích.
I rok 2018 jsme z bafuňářského pohledu zakončili tradičně – volební valnou hromadou v salónku pivnice U bazénu. Čile jsme debatovali, hodnotili a volili.
SK Svěrák tradičně zakončuje rok na Silvestrovském běhu Jardy Štercla v pražských Riegerových sadech. Vždy si rádi dýchneme pravověrné běžecké atmosféry na chodbách Sokola Vinohrady a ani letos nechyběli na startu nestoři a úkazy dálkových běhů jako Výčepák od Baštů, Pan Vrána, Hekající bába nebo Bába s řepou. Vše tedy bylo, jak mělo být.
Nechal jsem se zlákat referencemi a rozhodl si opepřit advent závodem Trailová Závist. Téměř 17 kilometrů, 720 nastoupaných metrů – zkrátka ideální počin na vytrávení před vánočními svátky.
Vstávat v sobotu před pátou ráno je otřesný. Nechat se následně ještě před rozedněním odvést pod horu Říp je divný. Ale zdolat následně vyhlášený závod smíšených dvojic Koloběh Říp-Praha bylo perfektní. Navíc v lepším čase než si doufal a s vědomím, že si nikdy v životě neviděl tolik bahna. Stačí jen skvělý parťák a taky se hodí, když se ti nevysype kolo jako někomu…😊
Na závěrečný díl seriálu Prokopský nočník dorazil Svěrák ve značně oslabené sestavě. A podobně jako počet svěráckých dresů na trati klesla i venkovní teplota. Promrzlá půda pod nohama obutýma do krosových bot nám ale přinesla štěstí.
2. – 4. listopadu 2018
Přestože už se o tom tolik nepíše, Svěrák se pořád rád a pravidelně jezdí soustředit do Vysokého nad Jizerou, k Márovi na chatu. Naposledy začátkem listopadu. A protože už jsme za to množství víkendů proběhali v okolí kdeco, vylákal nás tentokrát Honza, rodák z Liberce, na něco speciálního.
Seriál prokopských nočníků dospěl ke svému druhému letošnímu podniku. Svěrák tentokrát odjížděl bez medaile, ale ne úplně nespokojen. Tak například, jelikož jsme nemuseli čekat na vyhlášení v krušovickém zázemí, stihli jsme se po závodě občerstvit v nedalekém plzeňském výčepu.
„Máro, tys po Třeboni celkem přibral, co?“ počastovala mě s úsměvem v cíli nejneoblíbenějšího závodu roku Mírova Anička. Mohl jsem jí vpálit, že ona zrovna také nemá ploché bříško. Žel na rozdíl ode mě je Anička v pokročilém stádiu těhotenství. Zato já dorazil do Kunratic v převlečení za husu…
Prokopský nočník je seriál tří krosových závodů za světel čelovek. Atraktivní věc, která nám docela přirostla k srdci, i když někteří kluboví souputníci se trochu bojí o své nožky (nebo tmy) a raději se poflakují kdovíkde. Každopádně i letos se v úvodním závodě v Klukovicích představila poctivá pětičlenná výprava.