Ještě nikdy za dobu existence Svěráku se nestalo, aby naše dresy v srpnu chyběly na Dačického 12. Loni nás stříbrně reprezentovala manželská dvojice Vojta s Val. Na letošní jubilejní desátý ročník jsme s Ondrou a Sedlem vyrazili s cílem stejně jako v roce 2016 opanovat kategorii týmů.
Zkoumání a překonávání hranic. Testování, co v dřívějších letech absolutně nesportovní tělo vydrží, i když to někdy znamená jít přes práh, co je na sportu příjemné – ale nedá se, tohle mě na běhu baví nejvíc.
Teploty jsou stále vysoké, trénovat se moc nedá, takže je lepší rovnou závodit. Shodou okolností jsem se druhý víkend po sobě vydal ozkoušet pořadatelský um v mladoboleslavském okrese. Po osvědčeném Bradlci mi padlo v termínovce oko na Jivácký osadní kros. A byla to dobrá volba.
Po třech letech jsme se rozhodli znovu navštívit příjemný pouťák v Bradlci. Kromě samotného závodění na pořadí jsme chtěli hlavně zaútočit na zdejší specialitu – váhové kategorie. Ve startovním poli mě doplnili Mára se Sedlem a také stále častěji s námi závodící kolega David.
Na letošní Dvě kola při zdi jsme se tradičně sešli v silné sestavě a na startovní listině se tak skvělo celkem 6 běžecký jmen z SK Svěrák.
Během května měl náš oddíl půlkulaté výročí, ale oslavy ustoupily důležitějším či radostnějším událostem. Proto padlo rozhodnutí připomenout si pět let od založení oddílu v Klánovicích na sabzáckém Běhu Vidrholcem. Tento libý podnik má své místo v naší historii, neboť jsme tam poprvé veřejně prezentovali dresy od Atexu.
Kros Zdiby-Klecany se po celé tři roky své existence řadí k mým oblíbeným pouťákům. Náročná, však krásná, trať v roklích linoucích se z kaňonu Vltavy a příjemná lokální atmosféra mi přirostly k srdci. Letos jsem si navíc konečně mohl z místa činu odvézt medaili.
Mára si jednou pěkně odmakal práci „nad papírem“ a naservíroval mi libovej pytláckej pouťák přímo na stříbrným podnose, což se nakonec ukázalo jako naprosto přesné přirovnání. Hlásil, že v rámci běhů Olympijského dne našel kulhavou srnu – na vítězství v satalickém klání tam loni na pětce stačil čas lehce nad 20 minut. A tato anomálie následně ovlivnila podobu celého zápolení i titulek tohoto příspěvku.
Úterní odpoledne si malý odštěpek Svěráku vyrazil zpestřit sportovní život závodem. Vybrali jsme si jeden z četných přespoláčků v jihoměstském Lothlóriénu, tzv. Běh pro Zuzanku, který je červnovou obdobou běhu Márova.
Důležité závody v podobě všelijakých desítek a maratonů jsou za námi, a tak nazrál čas užívat si člověčinky v podobě nejroztodivnějších pouťáků. I mně otrnulo, a tak jsem začal pokukovat v termínovce po nějakém pěkném výběhu. Oko mi padlo na Mnichovickou běhnu, závod to nedaleko Prahy a zároveň dle propozic slibující hezkou atmosféru.