Pečecká desítka povětšinou nabízí rychlou rovinatou trať stvořenou pro osobáky. Vzhledem k povětrnostním podmínkám se ale letošní průběh odkázal k názvu slavného románu Na Větrné hůrce. Znalci světové literatury vědí, že tento slavný kus britská spisovatelka původně vydala pod pseudonymem Ellis Bell. A popravdě, někteří z nás by se ve výsledkové listině také rádi schovali za smyšlené jméno.
Poté, co jsem minulý rok nemohla kvůli nepřízni počasí odstartovat na Transgrancanaria maratonu a běžela jsem kratší- Promo trať, jsem se tento rok rozhodla vrátit a výzvu zdolat. Abych se moc neflákala, neboť zahálka je matka hříchu a následné neřesti, rozhodla jsem se pro Advanced trail (67 km/+2300m).
„Bednu máme jistou“ opakoval Mára jako zkušený stratég a obcházel všechny Svěráky ve snaze poskládat konkurenceschopný tým na tradiční první silniční desítku sezóny. Jeho zarputilá snaha postavit se na stupně vítězů v tomto prestižním závodě byla ještě umocněna loňským organizačním fiaskem Boďase, který si nestihl včas vyzvednout startovní číslo, musel se vydat na trať pod jménem nějaké nebohé ženštiny a jeho výborný čas nebyl do týmového výsledku započítán. Jistá bedna proklouzla mezi prsty a Márovi nezbylo než čekat do letoška.
Závěr zimní přípravy se neúprosně blíží, proto jsme se Sedlem uvítali možnost prověření závodních pérek při oblíbené Pražské běžecké tour v Braníku na trase pěti kilometrů.
Když mi BirrelVojta posílal počátkem ledna svůj závodní plán, zaujala mě únorová položka Lipno Ice Marathon, resp. nikoli plnotučná trasa, ale trasa 22 km. Pěkný víkend na jihu, řekl jsem si. Běžky, brusle a zážitkový tréninkový dlouhý klus po zamrzlém Lipně…skoro to vyšlo.
„A dost, přestávám pít. Nevím, na jak dlouho, nevím, jestli ještě někdy začnu, ale prostě teď bude konec,“ řekl jsem si jednoho čtvrtečního rána v únoru 2018 zcela střízlivě. Den předtím to nešlo, poněvadž jsem zase měl brutální kocovinu a nepamatoval si většinu předchozího bujarého večera. Možná je to v běžeckém reportu zvláštní úvod, ale v Čechách (dobře, i jinde) je sportovní kultura spojená s konzumací alkoholu natolik, že později rozhodnutá dobrovolná roční abstinence od alkoholu se velice projevila i v mém běžeckém a především svěráckém klubovém životě.
Mohlo by se zdát, že jsme si ve Svěráku dali novoroční předsevzetí: v roce 2019 běhat rychle a vyhrávat. Hned zkraje roku jsme totiž opanovali Novoroční lampiónový běh na golfovém hřišti v Hostivaři. Oproti loňsku se Svěrák dostavil v silné a početné sestavě a bral medaile hned v několika kategoriích.
I rok 2018 jsme z bafuňářského pohledu zakončili tradičně – volební valnou hromadou v salónku pivnice U bazénu. Čile jsme debatovali, hodnotili a volili.
SK Svěrák tradičně zakončuje rok na Silvestrovském běhu Jardy Štercla v pražských Riegerových sadech. Vždy si rádi dýchneme pravověrné běžecké atmosféry na chodbách Sokola Vinohrady a ani letos nechyběli na startu nestoři a úkazy dálkových běhů jako Výčepák od Baštů, Pan Vrána, Hekající bába nebo Bába s řepou. Vše tedy bylo, jak mělo být.
Nechal jsem se zlákat referencemi a rozhodl si opepřit advent závodem Trailová Závist. Téměř 17 kilometrů, 720 nastoupaných metrů – zkrátka ideální počin na vytrávení před vánočními svátky.