Suchdol běží a my s ním

Závody

Podzimní sezóna loňského roku byla slušně rozběhnutá, leč účast na závodech nebyla z naší strany nijak valná, lepší časy byly a snad ještě budou. Předsedy se stále drží lety pilované instinkty – monitoruje termínovku a sonduje závody, kde by mohl uzmout místo na pódiu. Když mu do oka padl kratší kros Suchdol běží, začal verbovat i nás ostatní. Po letech jsem seznal, že i já bych měl vyvětrat závodní úbor a takě spojit příjemné s užitečným a dostat na závod i vlastní ratolesti. S verbováním jsem uspěl podobně jako předseda, a tak jsem v nedělním ránu fasoval v suchdolské komunitní zahradě rovnou tři závodní čísla.

Tažný kůň a kouzelný soudek

Závody

Seriál Běhej s námi jsem loni v prvním ročníku zachytil až v jeho posledním závodě – Úněticích. Vzhledem k tomu, že seriál vymetá dědiny na dohled od Řeže – byť přes řeku (Statenice, Suchdol, Únětice, Tuchoměřice) – rozhodl jsem se letos, že ho absolvuji celý. Jednak jsou to krosy přesně o té délce, co mám rád, jednak jsou skvěle zorganizované a nechybí tam únětické pivo – a také první tři v celkovém hodnocení čeká prize money. A co si budeme povídat – klubová kasa by měla bobtnat;-)

A pak se mi schoval…

Závody

Už potřetí Svěrák postavil své figurky na šachovnici Lampiónového běhu. Oproti skromné partii v roce 2018 a tzv. zimní ofenzivě o rok později jsme to tentokrát rozložili někde mezi. Čechrat pažit hostivařského golfiště se jali matador podniku Starej Vojťák s chotí Valerií, poeta s jemnou duší Mára, který své pravé já ve výsledkové listině raději ukryl pod pseudonymem „Jechura“, a já.

Sedm běžeckých hříchů

Závody

Ve Svěráku většinou pěstujeme pospolitost. Čím větší závodní výprava, tím lépe. Přicházejí ale i slabší dny. A takový den mě v průběhu šesti jarních týdnů postihl sedmkrát. Od začátku dubna až do půle května jsem stál mnohokrát na startu závodu, ve fialovém ale vždy sám. A to se pak někdy probouzí temné síly…

Vítězná bitva na Bílé Hoře

Závody

8. listopadu 1620 bylo o tuhle zeď opřeno pravé křídlo armády českých stavů. Krátce po poledni byla ta nešťastná bitva již prakticky ztracená a začal závěrečný útok císařské armády na postavení čtyř kompanií pluku německých landsknechtů pod velením Jindřicha Šlika. Na rozdíl o zbytku protestantského voje měli němečtí žoldnéři smůlu, zeď jim odřízla ústupovou cestu a tak museli bojovat. U zdi obory letohrádku Hvězda utrpěli značné ztráty, než se vzdali a většina z nich poté přešla na katolickou stranu (stejně jako velitel „hrdinných Moravanů“ Šlik).