Covidová pandemie všechny běžce pořádně potrápila. Rušily se závody a do toho přibývala kila. Nedostatek pohybu na home officu, zákazy vycházení, ztráta motivace i bohulibé iniciativy jako Zachraň pivo se ve formě některých běžců našeho klubu projevily více než by jeden chtěl. Navíc s příchodem radostných rodičovských povinností se najednou přestalo dostávat času na tréninky.
Úterní odpoledne si malý odštěpek Svěráku vyrazil zpestřit sportovní život závodem. Vybrali jsme si jeden z četných přespoláčků v jihoměstském Lothlóriénu, tzv. Běh pro Zuzanku, který je červnovou obdobou běhu Márova.
Většina našich atletů má tento rok značný závodní apetýt a rajzuje po Evropě, kde zápolí na prestižních atletických podnicích. Nebo alespoň jako náš předseda systematicky drancují různé hnojáky po celém Středočeském kraji či třeba někde u Teplákovic. Naproti tomu jiní Svěráci jsou letos hodně pohodlní a za závodními zážitky jen málokdy cestují do dálek.
První červencové úterý členové Svěráku namísto na dráhu vyrazili závodit do nejmenšího z triády významných jihoměstských lesů – do Milíčáku. Tento pohádkový hvozd, možná jeden z vůbec nejmalebnějších v Praze, totiž kromě skřítků a bludiček hostí i závod O Milíčovského běžce. Pořádá jej triatlonová TTT parta.