„Doufám, že rozvolňování bude pokračovat a tento report bude v budoucnu jen drobným mementem doby, co už snad nikdy v takové míře nenastane!“ – psal jsem v květnu 2020 v dobré víře, že nejhorší pandemické časy spojené s hajzlíkem covid-19 jsou za námi a v budoucnu budeme závodit třeba trochu s tvrdšími opatřeními, ale na tu startovní čáru se zkrátka budeme stavět „bez problémů“. Inu, nejen doktorka Peková se šeredně mýlila…
Je sobota ráno, dávám si malé kafe s lehkou snídaní, aby člověk na startu nebyl příliš těžkej a od počátku se hodil do klidu. Přeci taky trochu makal, tak proč si to teď kazit. Souputníci ze Svěráku i další v tu chvíli běžečtí soupeři mě momentálně nezajímají, soustředím se jen na výstřel/povel/křik, že se můžeme vydat na trať. 3. 2. 1…
Cílová čára je pro někoho vysvobozením z fyzických útrap, které už nikdy (= do prvního piva/ionťáku na vzpamatování) nechce zažít, pro jiného bod, ženoucí závoďáka/závoďačku, aby ze sebe vydal to nejlepší a užil si čas, kdy dělá to, co má nejvíc rád. Při pohledu na součet mých závodů z letošního roku, ze kterých dlužím report a na kterých jsem hájil povětšinou svěrácké barvy sám, je zřejmé, do které skupiny patřím. Ber následující text, běžecký i neběžecký čtenáři, jako krátké recenze či tipy na příští rok – většina závodů je pěkně „zajetých“ a nabízejí kvalitní masovou i komornější zábavu, která hravě konkuruje válečce na pláži v Chorvatsku.
Povedlo se to skvostně! Jubilejní dvacátý pátý pražský maraton přilákal na start trojici Svěráků s rozličnými ambicemi. David chtěl běžet sakra rychle. Já jsem chtěl běžet nad svoje možnosti. A Novej Vojta nám připomněl, že běhat se má taky pro radost, nikoli pouze pro placky či osobáky.
Do Veltrub se vracíme každým rokem velmi rádi. Zdejší meeting nabízí na výběr vytrvaleckou desetikilometrovou trať a také mílařskou čtyřku. Kromě závodního zápolení jsou pak na místě k dostání skákací hrady, klobásy a samozřejmě pivo. Tady podnik přesně podle našeho gusta.
Shoda okolností tomu chtěla, že jsme se už druhý víkend za sebou vydali do Polabí. Po Městském běhu Brandýsem a Starou Boleslaví měla tentokrát prověřit naše nohy Jenštejnská pětka. Tento závod jsme již před dvěma lety okusili a nedopadlo to vůbec dobře. Takže bylo co napravovat.
…velmi vřelá slova předsedy směrem ke mně. Ale na tahání sudu piva do auta a následně do bytu už jsem se mu hodil, čili jsem si nemusel připadat úplně zbytečnej.
Letošní apríl překvapuje nejen počasím, ale i úspěchy našich běžců. Pro další medaile jsme se vypravili na 46. ročník Jarního běhu Ďábelským hájem, který pořádá oddíl Sokol Kobylisy. Na mírně zvlněný závod o délce 4 km jsme se postavili já, Markéta, Tereza a také unavený Mára, který v sobotu v rámci zlepšení pracovních vztahů lezl pod kamionem a přeskakoval zeď v Pragovce.
Jednou z přehršle architektonických atrakcí, kterou Pražanům skýtá Jižní Město, je Hostivařská přehrada. Lokalita uchvacuje kontrastem divoké panenské přírody a monumentální přehrady, oslavující triumf člověka nad živly. Vyznění této disharmonie ještě umocňuje zasazení do kulis malebné panelové výstavby, o které se budou jednou naše děti učit stejně tak, jako jsme se my učili o Baťových domcích. Pro Svěrák je však zmíněné vodní dílo spojeno hlavně se závodem O Hostivařského kamzíka.