Obora Hvězda patří k nejmalebnějším částem Prazy. V úterý jsme se ale přesvědčili, že se při určité konstelaci dokáže tento krásný kousek zeleně proměnit doslova v peklo. Vypravili jsme se totiž hájit barvy Svěráku na desátý ročník krosového závodu Dvě kola při zdi.
Eliška: Čus, hele mrzí mě to, ale nějak jsem shnila v práci a už nestíhám :/ asi půjdu potrénovat večer..tak držím palce při závodě
Ondřej: Tak přijď na pivo. Máme rezervačku na 8 ve strahovským pivovaru.
Eliška: Čus, hele omlouvám se ale na pivo je to pro mě celkem z ruky a musim něco dělat do školy, tak už to asi nedávám. Ale příště to určitě napravím 🙂
Bohužel hned na úvod jsem musel uvést tuto hanebnou SMS konverzaci. Vzhledem k tomu, že část Svěráku nyní pašuje zbraně do Palestiny a část se rekreuje na dovolené, Eliška citelně oslabila už tak chatrnou sestavu pro tento závod. Ve startovní kanceláři jsme se tak sešli jen ve třech: já, Marek a novej Vojta. V ženské sekci se tedy počet fialovo-šedých dresů rovnal nule.
Nutno říct, že tento podnik ze deset let existence řádně nabobtnal, nyní už startovní pole čítalo přes tři sta běžců. Organizátoři připravili šatny ve stanech, občerstvení, ale i vylomeniny typu tombola apod. Ale k tomu se ještě dostaneme.
Je skvělé, že se všem závodníkům podařilo urvat z práce a hodinku před startem už jsme se mohli potácet v místě podniku. Měli jsme tedy dost času na registraci, převlečení, rozklusání ale i obligátní okounění. Vysmáli jsme se i jednomu exotovi, který se ve třicetistupňovém vedru hodlal vydat na trať v dlouhých kapsáčích a kloboučku (o pár chvil později si s námi na trati pohrál jak kočka s klubíčkem vlny). Předstartovní chvíle nám také za mikrofonem zpříjemňovala legenda sportovní žurnalistiky, která dokáže spolehlivě uspat i diváky exhibice nejlepších hráčů NBA – Kuba Bažant.
Krátce po půl sedmé pořadatelé konečně vypustili smečku hladových vlčáků na trať. Nutno podotknout, že nejprve nechali dav pěkných pár minut rozehřát při čekání na přímém slunci. První část trati šla pěkně od nohy. Všichni jsme vyrazili ve svižném tempu přiměřeně k výkonnosti a těšili se na krásný závod. Háček byl ale v tom, že teplota se pohybovala okolo 30 stupňů a vlhkost se šplhala také nebezpečně nahoru, ostatně závod se konal ve dni plném bouřek a přeháněk. Jak v posledním měsíci často říká Čapoun: Evropan na takové podmínky není zvyklý.
Takže třeba já jsem se těšil, jak se v rovince po náběhu do druhého kola pěkně rozbalím, ale místo toho jsem začal poměrně znatelně kapat. Do cíle jsem doběhl takřka v bezvědomí a hned jsem se vrhl ke stánku s chýňským pivem, abych se oživil. O něco lépe se s podmínkami popral novej Vojta, který tentokrát táhl standartu Svěráku nejvýše a dokonce se mu podařilo ve druhém kole citelně zrychlit (!!!). Zezadu nás ještě jistil Marek. Jednalo se ale o ten druh závodu, kdy jsme byli vůbec rádi, že jsme dokončili (temná zkratka DNF se ve výsledkové listině skvěla až příliš hojně). Na příjemně vyždímané běžce se do cíle přišla podívat i Káča.
Pokud nám něco nejde, pak je to vyhrávání v tombole. Tentokrát jsme si opět nesáhli ani na prodlužovačku či toaletní ubrousky. Na druhou stranu, při losování se dostal do varu Kuba Bažant, a tak jsme se aspoň párkrát od srdce zasmáli jeho ostrovtipu. Zklamáni další neúspěšnou tombolou jsme se tedy hustým deštěm vypravili směrem Strahovský klášter.
V tamním pivovaru jsme se pěkně poměli. Na stůl přistával jeden žejdlík za druhým, řízky, uzeniny, buřty na pivu… Nálada se nám zvedala jak německé skóre v zápase s Brazílií. Jak velí tradice, občas jsme utrousili nějakou tu nevybíravou poznámku na adresu ostatních hostů a bylo nám dobře.
Ondřej
Jméno (čas, pořadí/pořadí v kategorii)
Novej Vojta (36:32, 70/42)
Ondřej (38:17, 92/52)
Marek (41:30, 133/65)
Kompletní výsledky zde
Předtím
Potom
Ještě potom