I když se celý srpen nese ve znamení krutých veder, Svěrák nepřerušuje závodní úsilí a i tento rok úspěšně absolvoval tzv. středočeský dvojboj. Týden po kutnohorské Dačického 12 jsme vyrazili do další oblíbené destinace na Veltrubskou čtyřku a desítku.

I protentokrát je nutné pranýřovat chabou účast. Stachanovský prapor podržel Mára, který od kustodství přešel k závodění, doplnili jej pouze Radek, Míra a novej Vojta. Zbytek týmu se ale závodnímu klání úspěšně vyhnul. Honza s Míšou mají zřejmě ve špajzu dostatek pšenice a raději se zdejchli na Rujánu, aby tam v duchu pravé východoněmecké FKK mohli na zbytek světa ukazovat holé zadky. Markéta si vymyslela imaginární kamarády, aby s nimi mohla odjet na cyklovýlet, Čurda zase renovoval rodinnou hrobku prastrýce Karla v Nové Hlíně. Zkrátka docházka je tristní a zřejmě bude v klubu nutné rozjet závazkové hnutí, abychom situaci napravili.

Přesun na místo závodění proběhl hladce, takže na předzávodnění okounění bylo dostatek času. Na rozehřátí nebylo nutno vyvíjet zvláštní snahu, počasí totiž pokračovalo v nastoleném trendu vražedného léta, na což operativně reagovali i pořadatelé vybudováním druhé občerstvovací stanice na trati. Třem čtvrtinám klubové výpravy se nechtělo moc potit, chlapci také po loňské medailové žni větřili nízko visící cenné kovy, tudíž se přihlásili na 4km dištanci, jen Radek se přihlásil do hlavního závodu, aby si ve Veltrubech nemysleli, že jsou svěráci saláti. Poté, co proběhla poslední svolávačka diváctva obecním rozhlasem, se startovací pistole chopil lokální hejtman, vypustil závodníky na trať a zřejmě se rychle zdejchnul, poněvadž jej v cílovém prostoru už nikdo více nespatřil.

Míra a Vojta se drželi v popředí závodního pole pro čtyřku, ale na obrátce bylo jasné, že o prvenství si to rozdá dvojice lépe disponovaných běžců. V tu chvíli třetí Míra byl za nimi jen pár metrů, ale přišel o motivaci v podobě výhledu na budoucí vítězku hlavního závodu, a tak se jen soustředil na udržení třetího fleku, což se mu také podařilo, když na vítěznou dvojici ztratil něco kolem minuty. Vojta si doběhl pro brambory a na šestém místě (v kategorii, Máru si natřela i jedna dáma a jedno dítě) finišující Marek si následně v cíli pomlaskával, že závod šel “jako stroj”. To Radek měl zhruba po dvou kilometrech jasno, že osobní maxima se ten den lámat nebudou, a tak to byla jen taková rychlejší udržovačka, na víc v tom vedru nebylo. Ke vzepětí došlo na posledním kilometru, kde se mu povedlo cvaknout čtyři soupeře, jen závodník s číslem 1 mu to v cílové rovince vrátil, ale to je holt sport. Nakonec z toho byl čas 41:56, 10. místo v kategorii a 15. celkově. Při studiu publikovaných výsledků jsme jen litovali neúčasti našich dívek, protože na obou tratích by určitě mohly obsadit medailové pozice.

V cíli jsme se pak zodpovědně věnovali zavodnění pomocí postřižinského a doplnění vitamínů a minerálů z grilované klobásy. O vzruch se postaralo i nucené nasazení záchranné služby, ale věříme, že vše nakonec dobře skončilo. Na příjemnější notu pak zahrálo lokální countrybeat uskupení Pět chlapů v chalupě, které vyrukovalo s hity od Kaťáků, Turba atp., což rozradostnilo zejména Marka, který si také odzpíval svoje. V podobném duchu pak pokračoval při cestě zpět, kdy zbytek výpravy vystavil smrtelnému množství Tublatanky. Při zpáteční cestě jsme si ještě projeli téměř celou trasu Běchovic a provedli tak taktickou přípravu na konec září.

Resumé:

Veltrubská čtyřka (3,66 km)

Míra 13:40 (3. v kategorii/ 3. celkově)

Vojta 13:48 (4./4.)

Mára 15:33 (6./ 8.)

Veltrubská desítka

Radek 41:56 (10./ 15.)