20170603_112003

Vítězství a prohry v Roprachticích

Závody

Sedlo je v našem týmu expertem na vyhledávání závodů a následnou poctivou rešeršní práci. Díky dřině nad papírem dokáže najít nejeden podnik, kde se dostane na bednu. Do této kategorie měl spadat i Běh okolo Roprachtic, který se konal nedaleko chalupy hostící Vojtovu zapíječku svobody.

Účast na závodě od nás chtěla tentokrát velkou odvahu. Jednak se klání konalo v sobotu ráno a svobodu jsme zapíjeli už od pátku. A pak se Roprachtice nachází v Jizerkách, tedy se zde dal očekávat kopec. Oba rizikové faktory si pak skutečně vybraly svou daň. Nicméně po geniální běžecké večeři skládající se z buřtů, pálenky a piva (zpracovali jsme výhru z Brandýsa) hrstka statečných skutečně v 8:00 vstala s úmyslem závodit. Po kvalitní snídani a kafíčku jsme vyrazili vstříc běžecké výzvě.

V Roprachticích nás přivítala atmosféra vesnického pouťáku, který splňoval všechny naše požadavky. Zázemí na travnatém hřišti, okounějící místňáci, závody pro všechny kategorie a samozřejmě roztáčející se pípa. Já, Sedlo, Ježek i Miras jsme zaplatili lidových 30 kaček za startovné, oproti kterým jsme dostali klasická látková čísla vhodná k oběšení. Honza S. by jistě zajuchal i nad faktem, že se po vsi nepotloukal suverénní vítěz posledních let Jiří Čivrný, to by ho ovšem nesměly dostihnout hříchy pátku. Místo rozklusávání se zkroušeně svalil na trávník a bylo jasně, že mu to úplně neSedlo.

20170603_090611

To není póza krátce po doběhu…

Po marných pokusech přemluvit organismus, že si předešlého dne nedal 10+ piv, Sedlo účast vzdal a vrátil startovní číslo v domnění, že se vyhne ostudné zkratce DNS ve výsledkové listině. Jenže. Organizátoři roprachtického závodu jsou dobráci od kosti, a tak před výstřelem zkontrolovali, zda se nikde nezatoulal některý z přihlášených. Při málokdy vídané kontrole prezence se tak Honzova vzdávačka provalila před celým startovním polem.

Do závodu se tedy pustila aspoň trojice Svěráků. Trať nebyla žádná selanka, byla okořeněná poctivým dvoukilometrovým stoupákem, který nás parádně prověřil. V tom nejlepším světle se ukázal Ježek, který celý závod způsobem start-cíl vyhrál. Já jsem si hezky zazávodil, ale všichni znalci a sázkaři amatérského běhu vědí, že sice platím za solidního tempaře, ovšem když dojde na finiš, předběhne mě i galapážská želva. Místo abych se na bedně vyhříval po Ježkově levici, chroupal jsem tak zatrpkle bramboru. A když vám bronz uteče o jednu vteřinu, chutnají erteple o to více hořce. To Miras odpovědi na to, zda si neměl předešlého dne dát o pár piv méně, hledat nemusel a po doběhu zářil spokojeností.

Při čekání na vyhlášení jsem využil místní pohostinnosti a začal se zavlažovat pivem, v 10 ráno nápoj vždycky bodne. Ježek si pak vystoupal na podium a přebral mj. poctivý sokl ze skla coby putovní pohár. Ani já s Mirasem jsme nepřišli zkrátka. Jak už jsem zmínil, v Roprachticích jsou samá dobračiska a po závodě vyhlásili a odměnili úplně všechny, takže i za naše umístění jsme obdrželi diplomy. Pak už nebylo nač čekat a z roprachtického hřiště jsme se opět jali slavit Vojtovu blížící se veselku. U pana Vedoucího už jsme na všechny prohry zapomněli a vítězi jsme byli vlastně všichni.

Ondřej

Běh okolo Roprachtic: 5,5 km (kompletní zde)

Svěrák Čas Umístění v kategorii
Ježek 20:10 1.
Ondřej 21:51 4.
Miras 23:39 6.
Sedlo DNS