Můj poslední závodní týden tak trochu kopíroval bájného televizního běžce Ondru Veseckého – ze dna jsem se drápal nahoru.

Modřanský trail

Na nový běžecký podnik organizovaný skupinou „Vaše Liga“ jsem parťáky ze Svěráku nenalákal, ale vyrazili jsme tam nakonec s kamarády z Hobbyrunners Majdou, Radkem a Ivou.

Ve středečním parnu jsem pak předpisově zmršil předzávodní dietu. Věděl jsem, že je nesmysl si před těžkým krosem s převýšením přes 240 m dávat na oběd koprovku…když já jí mám ale tak strašně rád. Naivně jsem si řikal že tu osmičku odklušu na pohodu, protože hlavní letní cíl mě čekal až za týden.

Z vydýchané tramvaje, která jede z centra do Modřan neskutečně dlouho, jsem vypadl stále dost nafouklej, ale do trati jsem se pustil směle. Trasa byla nádherná, technická, těžký zalamováky, úzké pěšiny…vnímal jsem ji však jen tak do třetího kilometru.

To už jsem měl nastoupáno přes 120 metrů a tu nejtěžší část trasy měl mít za sebou. Jenže mně se začala huba křivit jak mladýmu Klausovi. Břicho nepěkně pracovalo. Udělalo se mi dost zle a následoval spravedlivý trest za jantarovské stravování. A pak ještě jednou a ještě jednou.

Přesto jsem myslel, že ač v děsivém čase, doběhnu alespoň do cíle. Kilák před koncem jsem však musel potupně sundat číslo. Nešlo běžet ani metr a kombinace koprovky a možná i trochu nějakýho úžehu či co mě alespoň dovolila se pěkně pomalu dokodrcat zpátky do zázemí závodu.

Na rozdíl ode mne byli alespoň podstatně dietnější a šikovnější Majda s Radkem – zlato a bronz, to ve vedru vždy potěší.

Atak na osobáky v Braníku

Poslední srpnová středa pak měla podtrhnout prázdninové snažení. V těch neskutečnejch vedrech se kolikrát těžko hledala motivace. Naštěstí mi Ondra už v červenci na tréninku říkal, že chce zkusit na konci srpna v Braníku pošpekulovat atak osobáku na desítku. Tím, že tam je i trať na 5 kiláků, mým cílem se stala touha pokořit 20 minut.

Zrovna jsem četl nádhernou knížku o Robo Štefkovi (borec s pětkou za 13:19, desítka pod 28, maraton pod 2:10), čili jsem si do tréninku vyzobal trochu jeho rychlostní přípravy – ne plnou palbu, koprovku před závodem jo, ale ještě nejsem nesvéprávnej retard…

Tentokráte jsem tak tak dodržel předzávodní režim. Po úterním tréninku nějaká ta plzeň pochopitelně padla, ale za Ježourovy podpory jsem odolal velké chuti na španělského ptáčka. Těstoviny pak proběhly k obědu i v den závodu.

Do Braníku jsem od Podolí dojel v klidu na skládačce, abych se nemusel zase pařit v tramvaji zbytečně dlouho. S Ondrou jsme se předpisově rozcvičili, žel jsme byli na startu ze Svěráku jen my dva. Původně ohlášený vodič pro Ondru ho na poslední chvíli vypekl, protože musel v Řeži stavět lešení či co. Bodiho narychlo už Ondra nezlákal.

K mé velké radosti a po faux pas z Modřan jsem na hranici svých možnosti pětku skutečně těsně pod 20 minut vystřelil, ač jsem v závěru už hýkal jak mrzutej osel. V cíli mě záhy z částečného kolapsu vyléčil kobyliskej druh Míla plechovkou Plzně a mohli jsme ještě s Bodim vyhlížet Ondru.

Ten kluk fakt poctivě dřel, v tréninku vypadal perfektně, ale nebylo mu ve středu přáno a už od třetího kilometru věděl, že je zle. Od nedávného faux-pax ve Veltrubech se změnilo akorát to, že tentokrát nekapal po přepokopaném začátku, nýbrž běžel pomalu konstantně. Pořád nádherný čas hluboko pod 40 minut, ale k částečnému neúspěchu se Ondra postavil jako chlap a na nic se nevymlouval.

Pozávodní veselí nám trochu narušila nesmyslná zavíračka v branické nádražce, ale útočiště v Podolí na zahrádce Sokolovny splnilo účel pro poctivé zakončení horké středy. Léto nám končí a je čas se připravit na zářijové bitvy v Babicích a Běchovicích. Tak ať to běhá a bacha na koprovku před závodem!

Výsledky: Braník – desítka (kompletní zde)

Svěrák	Čas	Pořadí
Ondřej	39:20	12./95

Výsledky: Braník – pětka (kompletní zde)

Svěrák	Čas	Celkově.
Marek	19:49 (PB)	17./65