Už potřetí Svěrák postavil své figurky na šachovnici Lampiónového běhu. Oproti skromné partii v roce 2018 a tzv. zimní ofenzivě o rok později jsme to tentokrát rozložili někde mezi. Čechrat pažit hostivařského golfiště se jali matador podniku Starej Vojťák s chotí Valerií, poeta s jemnou duší Mára, který své pravé já ve výsledkové listině raději ukryl pod pseudonymem „Jechura“, a já.
Dost neklidně jsem toho odpoledne na návštěvě u příbuzných přešlapoval v bytě na kraji Teplic a kontroloval čas. Plán byl jasný: rovnou ze severu se přemístit na místo dění a bez nějakého okounění vlétnout na trať. D8 byla naštěstí volná a Mára mi vyzvedl číslo, takže jsem se za kustodské podpory Míši (toho času s Vojtěchem v břiše) a Meruny mohl v poklidu převléct a nedopadl jsem jako Vít minule, kdy do závodu vbíhal s minutovým mankem. Ostatní už v době mého příjezdu byli vzorně rozklusaní a ani jim nechyběla silná podpora – Kučerovci všeho věku byli, kam ses podíval.
Trať jsem z minula dobře znal, papírově jsem měl proti sobě pouze Frantu Schovala z TJ Slavoj Stará Boleslav. S tím jsme se o této skutečnosti před startem vzájemně utvrdili a řekli si, že si to prostě rozdáme mezi sebou. A tak se taky stalo. Už od třetiny prvního kola jsme běželi osamoceně a vzájemně se drželi ve střehu – respektive Franta co chvíli nastupoval a já se snažil ho vždy docvaknout. Podařilo se mi to v nástupu v prvním kole i ve druhém, na konci třetího okruhu ale zařadil takové tempo, že mi v mírném výběhu po asfaltu cuknul definitivně, v zatáčce se mi pak ve tmě nestydatě schoval a ze svého úkrytu až do konce závodu nevylezl.
Loni zlato, letos stříbro, snad se ještě příští rok na bedně udržím…
Byl už jsem z těch změn tempa dost utahaný a poslední kolo jsem si proto jen bezpečně hlídal stříbro. Nakonec jsem za vítězem zaostal o půlminutku a posunul si osobák na této falešné desítce (délka asi 9,6 km) zhruba o čtvrt minuty. Pěkný start do nového roku.
Antonín sklízí, co rodiče a Jechura zaseli
Pětkaři, kteří doběhli do cíle přede mnou, už tak veselí nebyli. Pouze Valerie se pyšnila posunutím osobáku a skončila na pěkném pátém místě mezi ženami na této dištanci. Mára zaostal za svým loňským výkonem o tři čtvrtě minuty a volba pseudonymu se jevila jako jediné správné řešení této situace. Vojťák se meziročně porovnat nemohl, neboť loni absolvoval dvojnásobnou trasu – ale nutno dodat, že tempo obou jeho vystoupení se mnoho nelišilo. Stačilo to ale na páté místo, a to se počítá. Co se ale počítalo nejvíc, bylo krásné umístění v kategorii týmů – tam to Vojta s Valerií a Márou vytáhli na stříbro a mohli jsme tak letošní ročník nakonec uzavřít se spokojeností – první týden ledna a dvě placky pod střechou:-)
H.
Výsledky (celkové zde)
10 kilometrů
| Svěrák | Čas | V kategorii |
| Sedlo | 35:41 | 2. |
5 kilometrů
| Svěrák/čka | Čas | V kategorii |
| Starej Vojta | 20:01 | 5. |
| Mára | 20:31 | 7. |
| Valerie | 22:21 | 5. |
Týmy
| Tým | Čas | V kategorii |
| SK Svěrák | 1:02:53 | 2. |