Píseň slovenského národního barda a také poctivého sypače zakázaných látek Richarda Müllera zněla asi na včerejším tréninku v uších celému týmu. Šéftrenér, vědom si blížícího se závodu, zařadil totiž do včerejší jednotky nové kousky.

Velká kunratická je svérázným podnikem. Zde k úspěchu nestačí vyladěná technika běhu a strojové dráhařské tempo. Jeden by řekl, že se spíš jedná o poctivou rubařinu. Na část pravidelného tréninku jsme tedy opustil bezpečí útulného stadionu SK Svěrák (což asi neunesli někteří jedinci s duševními poruchami a na trénink ani nedorazili) a vydali se zdolávat nedaleké schody.

Výběhy posílily nejen naše nohy, ale také některým daly jasně najevo, že jejich koordinace pohybu není zrovna vlastností, kterou by se měli veřejně pyšnit. To se projevilo hlavně při skákání po jedné noze a dalších lahůdkách. Na druhou stranu, neděláme balet ani krasobruslení. Za úspěch se tedy dá považovat i to, že jsme první část tréninku absolvovali bez zranění.

Pak jsme se přesunuli zpět na stadion, kde každého čekala další porce zábavy. Hodně litovat může Marek, který údajně tou dobou někde házel koulí po podlaze. Se svými sprinterskými ambicemi by se jistě na stometrových úsecích zapsal hluboko do historie tréninku.

Po tréninku nejprve Lucka otevřela na parkplace láhev šampusu na oslavu svých narozenin a následně jsme se loudavým krokem vydali směrem k pivovaru Bašta. Několika výtečnými pivy jsme spláchli únavu a hlad zahnali místními laskominami.

V klidu jsme se už mohli těšit na víkendové soustředění, ale dnes ráno klub zasáhla tragická zpráva. Jeden z našich běžeckých klenotů Vojta se pokoušel léčit své nachlazení závodním trojbojem Petřín-Únětice-Drážďany během deseti dnů. Bohužel tato kúra nezabrala podle představ a výsledkem je chronický zánět a předepsaná antibiotika. Z důvodu neschopnosti pít alkohol a běhat tak budeme Vojtu postrádat na soustředění a vážně ohrožena je i účast na Velké kunratické. Všechno zlé je ale pro něco dobré, a tak možná aspoň získáme kvalitního kustoda.