Po pár menších závodech, které absolvovali někteří jedinci v rámci zpestření zimní přípravy, konečně přišel první letošní ostrý test. Osm reprezentantů a reprezentantek SK Svěrák se 8. března postavilo na start Pečecké desítky. A zimní naběhané kilometry jsme zúročili opravdu skvěle, Mezinárodní den žen každý z nás oslavil osobním rekordem.
Hned na začátku je nutno si postesknout, že náš úspěch mohl být ještě masivnější. Bohužel ale Vojta se nyní léčí steroidy a případná dopingová kontrola by tak vrhla stín na celý oddíl. Radek si přivodil zranění nějaké věci v noze a dal raději přednost odpočinku. Míša měla zimní přípravu narušenou výlety do Rumburka a Litvínova, takže svůj běžecký um ukáže až někdy později. Eliška kdesi hudlala na housle. Lucka procvičovala se svým zaječím přítelem bižuli pro případ, že by ho v pondělí tasili z prvoků. A na startu chyběla i naše jihoafrická posila Melissa, která nyní zanedbává tréninkové jednotky. Vojta s Radkem ale aspoň odvedli skvělou kustodskou práci a pomohli tak svým kolegům na trati.
Sešli jsme se tedy okolo deváté na Masarykově nádraží (tzv. na Masárně), nutno všechny pochválit za včasný příchod, bez stresu jsme se mohli usadit do vlaku, který v 9:15 vyrazil směr Pečky. Cestou vládla příjemná nálada, kterou umocňovalo i nádherné počasí. Klábosili jsme o všem možném, ale témata hovoru se nejčastěji stáčela k taktice a také nováčci na pečecké trati vyzvídali podrobnosti o profilu trati od zkušenějších borců, kteří neváhali přispět dobrou radou.
S dostatečným předstihem nás lokálka dopravila do středočeské běžecké mekky. V naprostém poklidu jsme se tak mohli prezentovat a také rozklusat a protáhnout, abychom byli na závod pořádně zahřátí. Zahřívalo nás ale i jarní slunce, které připravilo ideální podmínky pro velké výkony. Stihli jsme také tradiční předzávodní fotografování a došlo i na nějaké to znalecké okounění. K dvanácté hodině jsme se mohli vypravit na start.
Přesně ve 12:00 olympijský vítěz v moderním pětiboji David Svoboda obstaral startovní výstřel a jedenáct set párů nohou se vydalo na desetikilometrovou trať. Trasa vedla přes Ratenice směrem k Cerhenicím a zase zpět. Tato oblast je známá i díky pravěkému osídlení, ovšem na historická fakta nikdo ze svěractva při závodě nedbal, protože všichni se do tempa pořádně obuli. Snad by se dalo říct, že někteří přepálili start, ale všichni nakonec nastavenou frekvenci uviseli a mohli si tak posunout (případně stanovit) své nové osobní rekordy.
Pěkného výsledku jsme dosáhli i v soutěži družstev. Tým SK Svěrák – Pekelný satani (Tereza, Valerie, Marek, Ondřej) obsadil pěkné 13. místo. Porazil nás navíc jen jeden tým, který měl také dvě ženy v sestavě). Další čtveřice běžící pod jménem SK Svěrák – Emil Farah by na tom byla ještě lépe, jenže to by musela splnit pravidla pro přihlášení. Jmenovitě Vít a Míra neměli dostatek fištrónu, aby dokázali název týmu vyplnit u své registrace. Kvůli nim tak zatím stále Emil Farah ve výsledkové listině chybí.
Organizátoři všem doběhnuvším v cíli darovali i lahvové pivo z nedalekého nymburského pivovaru. Nejen etiketa s usmívajícím se Bohumilem Hrabalem, ale hlavně obsah lahve po takto masivních výkonech opravu přešel k duhu. Po vyklusání a protažení jsme se jali použít místní sprchy. Bohužel ti co nebyli nejrychlejší, museli vzít za vděk jen ledovou vodou, místní bojlery zkrátka nestíhaly.
Pak už jsme se přesunuli do místní hospody U Hasičů, vzhledem ke klimatickým podmínkám jsme opanovali zahrádku a lupali mok za velmi přívětivou cenu. Probírali jsme zážitky z trati a zvláště některé byly opravdu vypečené, třeba jak Honza viděl soupeře, jenž musel už na druhém kilometru vykonat potřebu a podobnou zkušenost měla i Markéta v případě takzvané hekající báby (zřejmě nepěkný pohled). Také jsme se vysmáli známému šprýmaři z Branek bodů vteřin Vojtovi Bernatskému, jehož na trati roztrhali všichni svěráci i svěračky jak papír. Vůbec jsme začali uvažovat o průkopnictví běžeckých hooligans, kteří by narušovali přátelskou atmosféru závodů.
Po přejezdu zpět do hlavního města nás ještě přepadl hlad, který jsme šli ukojit hamburgery v Café Sladkovský. Se stoupající únavou jsme se pak postupně ubírali k domovům zaslouženě vyspat vydařený závodní den.
Ondřej
Výsledky
Jméno čas (pořadí/pořadí v kategorii)
Jan Sedláček 36:13 (57/38)
Vít Čurda 39:36 (179/110)
Míra Veselík 42:41 (311/167)
Ondřej Píša 42:55 (316/168)
Markéta Kučerová 44:04 (383/18)
Marek Měchura 46:28 (554/279)
Tereza Vavřinová 49:51 (710/46)
Valeria Simbaeva 52:06 (788/60)
Soutěž týmů
Tým SK Svěrák – Pekelný satani (Tereza, Valerie, Ondřej, Marek) se umístili na 13. místě v celkovém čase 3:12:14
