30. dubna se lidé většinou věnují veselení se u pálení čarodějnic. Já jsem se rozhodl trochu protáhnout nohy a okusit jeden z podniků ze série Asics vaše liga. Vyrazil jsem tedy jako jediný reprezentant za SK Svěrák do Braníku.

Byl jsem poměrně zvědav, jak vůbec tento seriál vypadá. A popravdě mě zaskočila jeho vysoká obliba. Už když jsem přišel, tak se v místě startu potácela dobrá stovka běžců všech tvarů. Zaplatil jsem poměrně mastné startovné a s napětím očekával, co konkrétně v balení s pětikilometrovým závodem dostanu. Ocenil jsem startovní zázemí, v místě bylo občerstvení a člověk si mohl i schovat věci do připraveného stanu.

Dvacet minut před startem jsem využil k lehkému rozklusání a protažení. A také jsem po očku sledoval, co že mě to bude na trati čekat za konkurenci. V 19 hodin byl nejprve odstartován závod na deset kilometrů, kam se vydala hlavní masa běžců, účastníci pětikilometrového běhu byli vypuštěni o pět minut později.

Tuto distanci jsem běžel ve své obnovené kariéře poprvé a měl jsem v plánu si osobák stanovit pod jednadvaceti minutami. Ale plány jsou jedna věc a realizace druhá. Obecně platím za dobrého tempaře a vzhledem k formě jsem měl být schopen udržet kilometry pěkně kolem 4:10 a svůj cíl bezpečně splnit. Jenže nestalo se. Mohlo to být i tím, že jsem v tomto závodě hájil barvy Svěráku jako jediný a trochu jsem se přemotivoval. Každopádně jsem to rozběhl s velkou pompou. Ke značce prvního kilometru jsem doběhl v čase okolo 3:50.

Občas se člověku stane, že mu nakonec rychlé tempo vyhoví a pěkně ho uvisí až do konce. Já ale velmi záhy poznal, že bude zle a už od druhého kilometru jsem začal kapat. Pral jsem se s tratí jak Rychtář s Macurou a psychicky mi nepomohlo, ani když jsem na třetím kilometru začal předbíhat i některé „běžce“, kteří se trápili na desítce ve smrtícím tempu okolo 7 minut.

Nakonec jsem se protloukl do závěru, ve finishi mě ještě lupnul chlápek, který se celý závod vyvážel za mnou a cílovou čáru jsem nakonec proťal v čase lehce nad 21:10. Žádná tragédie, ale ani žádná sláva. Tentokrát mi to zkrátka moc nechutnalo, ale umístění by snad mělo být celkem solidní.

Závody Asics ligy jako takové jsou celkem dobré, když si člověk potřebuje zaběhnout rychlou pětku nebo desítku v rámci tréninku, ale jinak moc nechápu velkou oblibu. Trať nenabízí prakticky nic zajímavého a navíc není uzavřená a kolem neustále jezdí bruslaři, kolaři a občas i auta. Ale i tak jsem rád za příjemný sportovní večer.

Ondřej

Nutný selfíčko v cíli