Přišlo září, co nevidět tu bude astronomický podzim a s ním i tzv. podzimní závodní klasiky. První z nich je Babický trail ¼ maraton, který má pro náš oddíl zvláštní význam, neboť se během prvního ročníku babického podujatia začala psát i jedna z kapitol prehistorie Svěráku. Závod se též vyznačuje krásnou tratí, hladkou organizací, stylovým zázemím a příjemnou atmosférou, tudíž pro neúčast neexistuje omluva.

Uvedenou poučkou se však neřídila dámská část týmu, jelikož z loňské výpravy zůstala jen Valerie, kterou doplnila Irena. Zkrátka v účasti na závodech mají dívky co napravovat. Naopak z mužské části vypadl pouze Bodi, jenž dal přednost Jizerské padesátce, co není padesátka, nahradil ho však externista Ježek, který se stále jako klíště drží slávistického trikotu. Oproti loňsku posílili výpravu Vít, který se letošní prázdniny moudře vyhnul korporátnímu fotbalu, a také pověstmi opředený Veselík. Logistickou podporu (úschova cenností, fotodokumentace, fandění, hecování, přísun piva) poskytla Káča, za což jí patří nesmírný dík.

Přeprava na místo závodu i předstartovní přípravy proběhly výrazně decentralizovaně. Nejvíc si musel vytrpět Míra, protože se přihlásil na poslední chvíli a musel tak přijít brzy na registraci, aby si vůbec mohl zazávodit. Možná by bylo lepší, kdyby to promeškal, ale nepředbíhejme. Já jsem cestoval Markovým vozem (čímž mu ještě jednou děkuji) a průjezd pražskou suburbií nás plně vystavil probíhající předvolební kampani. Jasnou marketingovou jedničkou se stal měcholupský lídr hnutí Anofert, který má ze všech kandidátů jasně největší swag.

Jakkoli se předzávodní dění neslo ve veselém duchu, samotný závod nebyl pro většinu týmu veselým zážitkem. Tradiční měření sil Ježek – Sedláček se tentokrát rozhodlo až příliš rychle v prospěch prvního. Oba skončili v první desítce, Sedlo však nebyl se svým výkonem dvakrát spokojen a ani jej nepotěšilo, že na chlup zopakoval svůj výkon z předloňska. Mně naopak závod vyšel, osobák jsem si posunul skoro o dvě minuty a poprvé se v Babicích dostal do druhé desítky. Vojtovi s Vítem závod zrovna nesedl, homies z Jižáku jej absolvovali podobným způsobem. Ve druhém kole tvrdě vytuhli a v cíli jim nebylo do skoku. Vojta ještě nedokončil přechod na delší tratě a ke všemu zapomněl ráno nasypat, Čurdu zřejmě zradila fyzička (pozor, vtip). Zajímavostí je, že i při čtvrté Vojtově babické účasti opět zafungovalo tzv. Gloserovo pouto.

Nedlouho po Vítovi se v cíli zjevil Míra, jenž se na trati důkladně vyšťavil a po doběhu se na drahnou dobu poroučel na lokty a kolena. Navíc jeho finiš zůstává v mytické rovině, vůbec není jasné, jak se tam ocitl, dokonce ani nebyl zaznamenán technikou, a tak skončil s potupným DNF na samém konci výsledkové listiny. Zdá se, že prozřetelnost trestá Míru už před valnou hromadou… To Ondřej si jako jeden z mála v cíli lebedil, poněvadž mu závod sedl a posunul si traťový osobák o tři minuty. Zatímco jsme v cíli čekali Máru, protnuly postupně cílovou pásku Irena i Valerie. Irena si připsala 9. místo ve své kategorii a Valerie téměř na vteřinu přesně vysekla svůj loňský čas. Až po nich se do cíle dobelhal Mára, jemuž patrně vůbec neprospívá čabajková dieta, ale aspoň jsme mu nemuseli volat sanitku jako ve Veltrubech. Sečteno, podtrženo – vůbec jsme nebyli v optimální pohodě, což se v cílovém prostoru mj. projevilo i na počtu zkonzumovaných piv, který taktéž zůstal pod obecným týmovým průměrem.

Ale jak zpívá klasik, každá trampota má svou mez a závod pro Svěrák přinesl i jeden úspěch do pomyslné vitrínky, za který může již několikrát prokázaný čuch na to, ve kterém závodě či kategorii by to mohlo tzv. cinknout. Po důkladném prostudování propozic jsem si nechal narůst knír vzor DDR už dva měsíce před Movemberem a vyplatilo se. Na samém konci závěrečného ceremoniálu se vyhlašovala místní speciální kategorie „S knírem“, kterou se mi poštěstilo vyhrát, a tak jsem si připsal první individuální úspěch v závodní kariéře, což mě opravdicky dojalo. Tak určitě.

Radek

Výsledky

FB galerie