Tradiční běh Běchovice-Praha samo sebou nemohl chybět v naší klubové termínové listině. Zvlášť když je tento závod i otevřeným mistrovstvím republiky v silničním běhu. Fialovo-šedé barvy vyrazil hájit sextet statečných. Mužskou pětici ve složení Honza, Marek, Radek, novej Vojta a Ondřej doplnila i jediná reprezentantka Irena.

Kompletní výprava se sešla v neděli krátce po desáté hodině na Masárně, aby se pohodlným vlakem dopravila do okrajové části Prahy, která se ovšem na svatého Václava proměnila ve středobod republikového běžeckého dění. Běchovice nás přivítaly krásným počasím, které hrálo do karet opravdu kvalitním výkonům. Cestou od nádraží jsme mohli okouknout první kilometr legendárního závodu o distanci 10 031 metrů a každý už se podvědomě těšil, jak to v úvodním mírném seběhu pěkně překope.

V závodní kanceláři šlo všechno hladce, organizátoři nás dokonce obdarovali slušivými modrými tričky velikosti XXL, do kterých nám chybí ještě pěkných pár návštěv u pana vedoucího. Přešli jsme tento mírný přešlap několika vysoce vtipnými poznámkami a v klidu se v přilehlém parku připravovali na nadcházející klání. Nechyběly kvalitní rady a samozřejmě náš pověstný humor.

Ženský závod odstartoval už v 11:30, první tak začala polykat kilometry Irena. Bohužel trochu podcenila důležitou procpávačku do popředí pole. Nevýhodná startovní pozice jí tak připravila o ještě lepší než výborné umístění, kterého dosáhla. 26. místo v kategorii na takto prestižní akci opravdu zaslouží pochvalu. Ostatně Irena se ukazuje jako velmi kvalitní posila, která se, na rozdíl od zbytku naší ženské sekce, nebojí závodit.

Muži odstartovali v pravé poledne. Při výborných povětrnostních podmínkách všem kilometry utíkaly jak na běžícím pásu a ani pověstný „Hrdlořezák“ nikomu nezabránil v úspěšném zdolání závodu. Na rozdíl od Babic, které řadě závodníků úplně nechutnaly, tentokrát v cíli všichni zářili spokojeností. Však také bylo proč. Honza sice oproti loňskému roku ztratil, i tak se ale pohodlně vešel do první dvacítky pořadí ve své kategorii, kam se při své premiéře vtěstnal i Radek. Novej Vojta a Ondřej se zase s prstem v nose umístili v první stovce. Marek se po skapání ve Veltrubech a velkém babickém trápení pěkně zvetil a svůj čas napasoval pod 50 minut. Zřejmě ho hnal chtíč po čabajce, kterou si nechal v batůžku na oslavu svého doběhu.

Poté, co jsme se sesbírali v cíli, jsme se vydali na cestu do hospody U Slovanské lípy. Tam jsme naplnili prázdná břicha a bohatě využili nabídku svatováclavských pivních speciálů. Kromě příběhů ze závodu jsme v hovoru ocenili i nový rekord na maratonské trati. Samozřejmě došlo na tvrdou kritiku nepřítomných. Zvláště ženská sekce to za slabou závodní účast v poslední době pěkně schytala.

Závěrem ještě musíme vyzdvihnout přítomnost Boďase a Jani a jejich mocné povzbuzování na vrcholu Hrdlořezáku. Za zmínku stojí i kvalitní výkon Ježka, který ale nebudeme více rozmazávat, protože u jeho jména ve výsledkové listině stále nebyla uvedena svěrácká klubová příslušnost.

Jméno (čas, pořadí/pořadí v kategorii)

Honza (37:19, 94./16.)

Radek (38:59, 159./20.)

Novej Vojta (43:06, 412./63.)

Ondřej (44:20, 517./79.)

Marek (49:43, 1109./154.)

Irena (50:07, 1156./26.)

Kompletní výsledky zde