Po loňském úspěchu, kdy jsme v kategorii družstev na dvanáctikilometrové trati roztrhali zbytek startovního pole jak Simkanič Grossovu směnku, jsme se už mnoho týdnů před Únětickou 12 těšili, jak si tento špás zopakujeme. V paměti jsme měli také úspěch Nového Vojty, který bral na šestce bronz. Po svěrácku jsme důsledně studovali startovní listinu, kombinovali týmy a opájeli se pohárovými představami.

Autobus číslo 355 pohltil první část výpravy na Dejvické, aby ji za příznivého počasí dopravil do únětického pivovaru. Ondra, Irena, Lucka, Míra a já jsme tak sešikovaní v klubových mundůrech naháněli zbytku závodníků strach jako první. Zanedlouho se ale malebnou vískou prohnal saab a doručil na místo startu jižanskou divizi ve složení Vojta, Vít a Valerie. Kde se zjevil, tu se zjevil Filip. Davidovi, jenž přivezl Terku s Kokoskou, byla dvanáctka málo, v rámci rozklusu si tedy střihnul jedno kolo, aby byl v závodě alespoň trochu unavený. Novej Vojta dorazil po své ose. A když se na pivovarský dvůr přihnali malí svěráčci Daník a Nela následovaní starostlivým strýcem Markem, bylo dokonáno. Třináct Svěráků jak lusk.

Zázemí a organizaci nutno pochválit, vše klapalo jak hodinky. Předzávodní zevlování jsme tentokrát využili i k propagaci Svěrácké 10. Když jsem v ruce držel kladivo, abych spojil plakát s vraty stodoly, mihla se mi hlavou vzpomínka na loňský tým stejného jména, a blaženě jsem se pousmál. Svěráčci si zaslouženě pověsili na krk medaile za výkon v dětských bězích. S úderem poledne vyrazili na trať dvanáctkáři. Trasa závodu byla na rozdíl od loňská suchá, náročný profil i technické pasáže si ale zachovala, rozebíhal jsem proto s respektem. Deset minut po nás se směr Roztoky vypravil zbytek.

Když jsem ve druhém kole při přeběhu cesty zahlédl sanitku v pohotovosti, myslel jsem si nejdřív, že Márovi zase ztuhly nohy. Jelikož jsem ale neviděl žádnou pokuřující postavu žoviálně rozprávějící se saniťákem, usoudil jsem, že je to jinak. A taky ano, Terka v technicky náročném seběhu špatně šlápla a podvrkla si kotník. Naštěstí to to ale nebude vážné.

Když jsem netradičně ve sprintu přibíhal do cíle, abych ukořistil oblíbené brambory, klábosil už bronzový David se šestkaři. Jestli psal loni Ondra v souvislosti s Únětickou 12 o běžecké genocidě, pak pro letošní výsledek nemám slov. Mezi muži Filip na kratší trati zvítězil, Vít byl třetí. Čtvrtý, pátý a šestý flek patřil také Svěrákům v pořadí Novej Vojta, Vojta, Miras. Mára jen těsně nezlomil Šebrleho a Lucka skvělým výkonem obsadila mezi ženami bronzovou příčku. Ani zbytek dámského osazenstva nezahálel a bezpečně si pohlídal první polovinu startovního pole. Dominance v týmových soutěžích už měla být jen třešničkou na dortu. Pekelným satanům ale tato třešnička nečekaně ztrpkla. Ačkoliv oproti loňskému Kladivu stlačili čas o více než dvacet minut, stačilo to jen na stříbro. První dva muži v pořadí totiž až na místě před startem oslovili náhodného běžce a dali dohromady tým. Takováto podlá finta nás připravila o vavříny. Nebudeme ale fňukat, fintu po čínsku okopírujem a zařadíme ji do galerie našich úskoků a taktických manévrů. Šestkové týmy řádily jak černá ruka a jen necelá minuta rozhodla o tom, že nebylo zlato a stříbro, ale „jen“ zlato a bronz.

Samotné vyhlášení výsledků tak bylo takovou oslavou Svěráku, který se stal jistě nejskloňovanějším jménem dne (a nebýt školácké chyby týmu Vyvrhells, kteří si před název týmu zapomněli dát jméno klubu, mohlo nás být slyšet ještě víc). Vyhlašovaným borcům, nejen našich barev, jsme důkladně fandili, takže atmosféra byla  – i díky pivu, kterým jsme se raději zavodňovali hned po doběhu – vskutku výborná.

A jelikož slavit se může, ale pít a jíst se musí, přesunuli jsme se pozvolna ke stolu. Protože zážitků byla spousta, u jednoho piva nezůstalo. Svěráci postupně zaslíbené Únětice opouštěli a s blížícím se večerem nakonec zůstal jen Ondra, Míra, Terka s Kokoskou a já. Cestou na vlak do Roztok jsme využívali vynálezu, který uzpůsobil plastové lahve pro přechovávání zlatého moku, a mohli jsme se tak směle vyškrábat na každou skálu, která nám přišla do cesty. Po tradiční zastávce U Zvířátek nás už vlak bezpečně dopravil na Masárnu, kde naše pouť vítězným dnem skončila. Krásný závod, skvělý den!

Výsledky:

6 km, ženy
Lucka (3. místo v kategorii) – 31:48
Valerie (5. místo v kategorii) – 34:11
Irena (8. místo v kategorii) – 35:02
Terka (vyvrknutý kotník)

6 km, muži
Filip (1. místo v kategorii) – 27:06
Vít (3. místo v kategorii) – 28:42
Novej Vojta (4. místo v kategorii) – 29:19
Vojta (5. místo v kategorii) – 29:50
Miras (6. místo v kategorii) – 30:19
Mára (9. místo v kategorii) – 31:42

12 km, muži
David (3. místo v kategorii) – 52:00
Honza (4. místo v kategorii) – 53:32
Ondra (15. místo v kategorii) – 1:01:15

6 km, týmy
SK Svěrák – Vyvrhells (1. místo) – 1:26:07 (Vít, Filip, Miras)
SK Svěrák – Dream team hadr! (3. místo) – 1:36.09 (Lucka, Novej Vojta, Irena)
SK Svěrák – Pekelný satani II (DNF) (Valerie, Mára, Terka)

12 km, týmy
SK Svěrák – Pekelný satani (2. místo) – 2:46:47 (Honza, David, Ondra)