Skvělé počasí, perfektní výkony a pochopitelně kvalitní muzika. Po prima zážitcích z minulého roku jsme ani letos nevynechali olomoucký půlmaraton, kde se do trati pustila trojice Honza, premiérově Irena a Marek doprovázená povzbuzováním Míši a Terky.

Před sobotní cestou mašinou pana Jančury jsme se celkem obávali nepěkné předpovědi počasí, naštěstí se očekávaný déšť a bouřky nekonaly, naopak moravská metropole vytáhla ideální počasí kolem 15 stupňů a bezvětří.

Po lehkém obídku následovala předzávodní siesta: Honza s Míšou aktivně spali a trojka Irena, Tereza a Marek zkušeně v postýlce ladila formu na běh špičkovou kulturou mluveného slova v podání Luďka Soboty, a pak především fascinujícími fláky nově objeveného Bena Cristovao…kurňa tenhle kluk fakt repuje o životě jaký přesně žijeme! Ergo značně povzbuzeni Benovým „nech mě bejt, já zvedám těžký váhy“ jsme se po páté hodině vydali na start za „lidma, co to maj podobně“.

A velmi obtloustlý holub, kterého jsme cestou potkali (stejně jako v březnu v Berlíně), byl znamením, že se nám bude dařit.

Idální a přívětivý večerní start v sedm hodin nás pak zastihl ve zběsilém tempu. Honza, který chtěl pojmout závod spíš jako test na zářijové Ústí, tentokrát pevně seděl v sedle a odměnou mu byl velmi pěkný čas a především vytoužený skalp běžeckého nestora a kudrnatého krajana Vacardy.

Mě překvapivě nezastihla v závěrečných kilometrech očekávaná tzv. čabajková krize, naopak se mi podařilo ve druhé půlce ještě zrychlit a dostal jsem se pod vysněnou hodinu čtyřicet.

Debutantku Irenu odměnila tréninková morálka skvělým časem pod hodinu padesát, což bude laťka, která se v dalších závodech bude určitě posouvat výš a výš.

V euforii a se skvělými fanynkami jsme hned od cíle hnali za odměnou do pivovaru Moritz, kde se nádherně vyklusalo s pomocí šmakujícího moku aj nějaké té hruškovičky. Škoda jen pruderního taxikáře, který měl to štěstí nás vést zpátky na ubytko a vůbec neocenil naše (a to Terka neskutečně perlila) perfektní fórky.

Zjevně byl mrzutý z toho, že bude po našem vysazení dál bloumat po městě, zatímco my vybavení ještě točeným pivkem budeme opět hltat humorné eskapády pana Luďka a znechucení lacinými dívčinami v podání pana Bena (i já musím přehodnotit priority a „chtít holku, co má ránu, jen tý ukážu mámu“…voe).

Neděli jsme zužitkovali k procházce po olomouckých pamětihodnostech s povinnou buranskou igelitkou, z níž moc hezky cinkaly lahváče, a i druhá návštěva pivovaru, tentokráte svatováclavského, nás zastihla v kvalitní formě, kterou snad jen následně plně nepochopil (tradičně) pan průvodčí ve vlaku.

V červenci nás čekají bolavé dvě kola při zdi a premiérově ostravský citytrail, tak snad forma vydrží.

Výsledky:

Honza 1:22:27 (@ 3:54)

Marek 1:37:50 (@ 4:38)

Irena 1:49:50 (@ 5:12)