Zatímco Francie slavila dobytí Bastily, svěráci dobití pracovním procesem se to úterý sešli na Břevnově, aby si obkroužili oboru Hvězda při tradičním závodě Dvě kola při zdi.

Předzávodní atmosféru načechral tradiční korespondenční fight Píša kontra Cibulková, který Píša po vzoru Cibulky neváhal zveřejnit na společném profilu. Žít ještě Beckett nebo Ionesco, plakali by štěstím za takovou inspiraci, Havel by našemu duu trhal ruce.

Účast nebyla hojná, ale nešlo mluvit ani o fiasku – čísla si nás vyzvedlo šest – Irena, Eliška, Ondra, Mára, Novej Vojta a já. Výpravu ještě doplnil Filip, který nám trpělivě hlídal věci a pořizoval fotodokumentaci – za což byl pak na hromadě po zásluze potrestán. Toho večera bylo oproti předchozím ročníkům nezvykle příjemně, bouře ovšem měla teprve přijít.

Nikdo jsme se necítili dvakrát ve své kůži – jestli nějaké stíny dietních chyb, jestli nějaký stres v práci, jestli nějaké myšlenky na nepříjemný zalamovák ve druhé části okruhu. Rozklus jsme však pojali poctivě, až bych se nebál napsat skoro v pavlištovském stylu. Před startem jsme ještě měli možnost pozorovat, jak se dětem vytvářejí noční můry – frenetické povzbuzování Kuby Bažanta muselo v malých běžcích nějakou stopu zanechat. Jeho „poďpoďpoďpoďpoď“ případně „jedujedujedujedujedu“ spolehlivě vystresuje i dospělého.

Trať byla náročná – o to víc jsme si všichni po doběhu mlaskali. Každý se zlepšil, někteří o parník. Pozávodní okounění jsme omezili na minimum. Jednak se začalo zlověstně zatahovat a jednak nás už čekala rezervačka ve Strahovském pivovaru, který se stal dějištěm další mistrné politické partie, která dělá Svěrák Svěrákem.

V tramvaji, jež nás přiblížila na Pohořelec, udělal Filip kardinální chybu, když se rozhodl nezúčastnit přímo valné hromady, ale vyčkávat na její ortel v náruči „kamarádky, za kterou jde na rychlovku“.

Restaurace nás přivítala jako staré známé a Márova objednávka prvního piva „pšenici, radši dvakrát“ vrchního nijak nerozhodila. V pozávodním zavlažování hrdel jsme už netrpělivě vyhlíželi jižní spojku, která si cestu na druhý konec Prahy hledala jen obtížně. Nakonec se ale Vojta, Vít a předsedkyně objevili. A začalo se.

První bod valné hromady byl ten hlavní, proč se konala. Přijetí Filipa do oddílu.
(podoba následujícího textu se stenoprotokoly poslanecké sněmovny je čistě náhodná)

– 7 pro, 2 proti. Stanovy požadují nadpoloviční většinu všech členů, tedy alespoň 8. Rozčarování většiny, ďábelský smích zbytku
– poměr sil se mění, dorazila Lucka
– koalice řeší situaci
– klička. Do programu „různé“ přilepen bod: Hlasování o přijetí Filipa. Pohodlně prošlo
– Lucčina chvíle. Zdržuje se. 7:2:1. mračna nad Filipem se stahují
– Vítovo intermezzo. Řeč, která dojímá. Změní se názory?
– Bod Hlasování o přijetí Filipa podruhé prohlasován do „různé“
– chvíle ticha, Lucie pro, koalice na koni. Irena se zdržuje. Povstalci slaví. 7:2:1
– pivo

Honza

—–

Výsledky:

Pořadí/kategorie/čas
Hoši (8 km)
Honza: 15./8./31:12,3
Ondra: 47./29./34:39,2
Novej Vojta: 58./32./35:03,2
Mára: 110./53./38:58,1

Dívky (4,1 km)
Irena: 15./6./19:27,6
Eliška: 28./16./21:04,8