Trojice vlakumilovných odjela před 14 dny úspěšně reprezentovat Svěrák na premiérový ročník ostravského citytrailu – štafeta Honzy s Ondrou brala pohár za první místo!

Na dlouhou cestu mašinou jsme si každý vzali po jedné lahvince výborného bílého vínka, abychom vzájemně okoštovali a moc se před závodem nezdevastovali… Ovšem žízeň zjevně byla větší, když už v Pardubicích lahve zely prázdnotou a museli jsme tak vzít za vděk ještě erárem vlakového bufetu. Ergo v Ostravě jsme vystoupili příjemně zavínění a po ubytování v Porubě u kamarádky Gabky jsme ještě dvě lahvinky slupli k večeři.

Po příjemném noclehu v dětském pokojíčku (až na Ondru, kterého se pokusil sexuálně atakovat Sedláček, tj. strachy Ondra moc nespal) jsme ráno vyrazili na start klasicky připosraní – teplota se již v devět ráno táhla od 35 stupňů výš – ideální pro 13 km v kopečkách.

Startovní zázemí zasadil pořadatel do zrekonstruované tovární haly a skvělou atmosféru podpořil šikovným moderátorem, ze kterého se při bližším ohledání vyklubal dětský popový hamlet osmdesátých let Pepa Melen! Větší nedočkavost na pozávodní foto nepamatuji.

Zatímco Ondru odvezli na štefetovou předávku k haldě Ema (ostravská sopka či co), klasicky jsme s Honzou pookouněli po soupeřích, když Honzu značně znervózňovala profesionálně působící štafeta konkurentů – na trati naštěstí již profesionální nebyla.

Start nastal o desáté hodině v totální výhni. V zoufalství jsem vsadil na osvědčenou taktitu na prasáka, bohužel jsem se pověsil za slečnu, která skončila celkově třetí a za první dva kilometry mě absolutně odvařila (ale osobní rekord na 2km z toho mám). Bohužel zbylých 11km proběhlo v totálním zmaru a vyčerpání.

Měl jsem co dělat, abych nezkolaboval jako bohužel pár jiných závodníků. Naštěstí na poslední třetinu trati se ke mně přidal Honza, který prolétl fantasticky první půlku štafetového mače a Ondrovi předal se značným náskokem na druhou štafetu, což Ondra zkušeně pohlídal a v cíli jsme tak mohli (než jsem se po 20 minutách a prvních dvou radegastech trochu srovnal) pořádně slavit.

Kluci vyhráli s desetiminutových náskokem. Odměnou jim je pohár a především „give me five“ s Pepou Melenem.

Na oslavném obědě jsme si pochopitelně do poháru poručili šampáňo, ovšem v Ostravě se bohužel tento nápoj nechladí. Na zbytek dne jsme se pak vyvalili na porubském koupališti a večer se vydali okoštovat Stodolní.

Tam jsme ovšem ve svém outfitu – nevlastníme ani tříčtvrteční kapsáče, ani košili bez rukávů, ani ledvinku – značně nezapadli. Na druhou stranu okounělo se tam báječně a aperol či pivko přijde vhod vždycky.

Příští rok snad na zajímavý závod, kde ve štafetách můžeme sbírat poháry pomalu ze země, vyrazí větší výprava.