Babický trail patří mezi velmi oblíbené závodní zastávky oddílu SK Svěrák. Kvůli termínové kolizi s ústeckým půlmaratonem to dlouho vypadalo, že letošní účast fialovo-šedých barev bude spíš zoufalá (potažmo dres na startu obléknu úplně sám), nakonec se ale na místo dostavila celkem důstojná skvadra.
Dva dny před startem nás všechny zaskočil mail informující závodníky o změně trati. Důvodem byly spory obce Babice s majitelem lesa. Jako správní čeští hrdinové jsme si v uzavřené facebookové skupině zanadávali na současný stav společnosti a polistopadový vývoj, následně jsme vložili i opatrný povzbuzující příspěvek na naši oficiální fejsbálovou stránku. Podporu sympatickému oddílu jsem nakonec vyrazil osobně manifestovat spolu s Vítem a původním Vojtou, core-svěráckou equipu doplnili ještě čekatel Filip a dva spřátelení běžci Boďas s Ježkem. Počet našich děvčat na startu se pak rovnal nule
Šviháci
Nová trať měla svůj počátek přímo na babické návsi. Neznalí poměrů jsme coby správní pražští řidiči způsobili menší potíže. Já hledal parkovací flek tak famfarónsky, až jsem málem narušil dětský závod, Vojta zase zapíchnul svého bílého draka zkušeně na prasáka a zabral takřka půl šíře komunikace. Registrace proběhla bez zbytečných průtahů, a tak jsme měli dost času na okounění, frajerské postávání, rozumování a nějakou tu minutku jsme věnovali i ne tak oblíbenému rozklusání. Nálada před startem nebyla vůbec napjatá, protože co už – mistrovství světa to zrovna nebylo a na druhou stranu byl závod tak obsazen, že o nějakých medailových ambicích nemohla být řeč.
Odstartovali jsme v klidu ze středu pole, což nás ochránilo od „oblíbeného“ překopání a spolu s Vítem, Vojtou a Ježkem jsme pěkně pohromadě polykali první stovky metrů závodu. Skupinové běhání je sice fajn, ale nakonec se v nás přece jen probudily závodnické zabijácké pudy a naše výletní partička se rozdrobila.
Nová trať v lecčems tu původní překonala Jednak byla o poznání méně náročná, ale z pohledu požitku běžce amatéra jsem ocenil i její větší malebnost. Přeběhy potůčků, můstků či výhledy do krajiny jsem si opravdu užil. Vůbec mi celý závod náramně chutnal a mohl jsem si tak připsat i první přímé pokoření jižáckých šmelinářů: Vojťáka a Čurďáka. Pravda, chlapci se v posledních měsících věnovali spíše cyklistice, ale jak říká Čapoun: „Na to se historie ptát nebude.“ Z výpravy se podle předpokladů však nejlépe umístil Boďas, do první desítky se vešel i Ježek a Filip nezůstal o moc pozadu. Všichni tito pánové si připsali i cenný skalp českého rekordmana Jana Pešavy, který svého času uměl desítku pod 28 minut. Po závodě jsme samozřejmě využili i tradiční „jarmark“ a nějaký ten peníz jsme vyměnili za pivo, kávu, klobásy a další pochutiny. Umístění na návsi a z toho vyplývající polehávání na posečené trávě v tomto směru také předčilo v lese umístěné předchozí ročníky. Sluníčko svítilo, a tak nám vskutku nic nechybělo.
Organizátorům z klubu SK Babice nezbývá než poděkovat za tradičně výborný (nejen) běžecký zážitek. S diktátem kapitálu se vypořádali na výbornou a za sebe mohu s čistým svědomím říci, že i příští ročník bych velmi rád běžel v letošních kulisách.
Ondřej
Výsledky: jméno, čas (umístění/umístění v kategorii)
Boďas, 39:49 (6./6.)
Ježek, 41:25 (9./8.)
Filip, 42:23 (14./13.)
Ondřej, 44:52 (33./22.)
Vít, 45:46 (41./28.)
Vojta, 46:59 (52./37.)
Kompletní výsledky zde